Pokračování textu ze strany 27
… to jsou strnadi Sněhule, kteří ještě někdy v zimě podívají se k nám, aby se poohlédli po svém zmizelém druhu. Když se na ně díváte, jak na větvičce sedí, jsou bílí jako vločky sněhu. Ale oni, chudáci, nevědí, že mezi sněženkami mají své sestry a bratry.
Zlatovlasé Děvče Prérií
Štíhlé, pěkně urostlé bylo Děvče Prérií. Nebylo právě krásné, ale postavy bylo jemné a půvabné a na hlavě mělo husté zlaté vlasy, takže jsi je mohl z daleka viděti. Šeptalo se, že je až do duše zamilováno do El Sola, neboť kamkoli přišel, obracelo hlavu, aby se mohlo naň dívati. A když ho nemohlo viděti, svěsilo hlavu a vzdychalo. Ale zdálo se, že on si toho nevšímá. Když dívka zestárla, zlatá její hlava zbělela a posléze bujní koně Matky Starosti roznesli všechny její bílé vlasy a zanechali ji starou, lysou a ošklivou. I trpěla, až zemřela, a Maka Ina pohřbila ubohé malé tílko pod trávu. Ale někdo říká, že to byl Otec Čas, jenž odvál její vlasy a že El Sol pochoval její tělo.
Podíváš-li se do zahrádky nebo na louku na jaře, jistě najdeš Děvče Prérií. Vůdce ti je ukáže, neznáš-li je. Ale bude mu říkati »Pampeliška« a já neznám žádné květinky, která by tolik věcí povídala dětem, jež by si měly zapamatovati.
Učíš-li se francouzsky, uslyšíš, že jí říkají dent du lion, což znamená »lví zub«. Neboť listy její jsou vykrajovány ostrými zuby jako lví čelist.
Zlatožlutý květ její prý se otvírá, když vlašťovky od jihu přilétají, to jest v dubnu, a ačkoli kvete hlavně z jara, ..text pokračuje
