Brka
Práce na přípravě elektronického svitku je děsně únavná. Vyžaduje velkou pozornost a každou stránku je potřeba několikrát editovat než lze konstatovat, že je výsledek uspokojivý. Také to vyžaduje zapojení mozku. Pro odreagování jsem tedy začal psát tuhle stránku.
3G1 Vazba zápisníku a 3G2 Vazba knihy
O první vazbu jsem se pokusil, když mi bylo 14. Svázal jsem si cyklostylované zápisníčky, které jsme dostávali ve „Čtyřce”. Ovšem to se dle stávajících podmínek nepočítá, protože byly ve formátu A6. Omezení minimální velikosti vázaného formátu na A5 mi přijde kontraproduktivní, protože pokud jsem něco potřeboval svázat, tak primárně věci vytištěné v úspornějším formátu A6.
3Q1 Stavění stylových stanů
Počátkem 90. let, kdy jsme jezdívali na Svobodné Heřmanice, jsem stavěl týpí, zcela sám několikrát. Ovšem pouze tam, protože jsme ho měli uskladněné na hájence a tahat se s ním někam jinam nemělo žádný smysl. Dobrá, na podmínku a, by to tedy nebylo.
Zálesácký šeltr. No. Lidé mají různé představy co to je. Ve skutečnosti lze za „zálesácký šeltr” považovat libovolný jednoduchý stan bez podlážky. Od jehlánku zavěšeného na dva klacky, až po složitou konstrukci stanu typu „baker tent” (jaké se stavěli pro polní kuchyně lesních, či železničních dělníků). V jehlánku jsme tábořili na Oranově louce několik sezón. A vzhledem k minimálním nárokům na tyče ho používali i během víkendových akcí na místech, kde se nedalo spoléhat že budu k dispozici nějaké tyče navíc.
Wigwam. To je víc stylový stan nežli zubřík, není-liž pravda? Stavěl jsem ho mnohokrát. Na konstrukci z klacků – ty jsem v roce 2003 postavil minimálně na třech místech – na Jahodníku v Rychlebkách, na tábořišti Wabashů u Jakartovic, a na Kosím potoce. Pak jsem si vymyslel mobilní konstrukci, protože klasická dřevěná konstrukce z lískových prutů nevydrží déle než tři sezóny.
To už by bylo na velký čin, ne?
3Q2 Stavění stanů, přístřešků
Jak už jsem zmínil. Stavět týpí během víkendových akcí nedávalo smysl. Nemám řidičák, a vláčet týpí s vybavením vlakem je opruz, který jsem v minulosti párkrát podstoupil, i když to týpí nebylo moje. Vystačil jsem si většinou s plachtičkami.
Míval jsem kdysi kopulový stan, než mi byl ukraden s nímž jsem byl např. v Údolí Černého čápa, u Drozdovské pily. Na vandru v Jizerkách, v Jeseníkách a nevím kde ještě, protože jsem to nikdy nepočítal. Později jsme používali kopulový stan fy. Jurek od Waštewin. A před lety jsem zdědil kopulový stan typu Gemma po zesnulém bratránkovi, který jsem také párkrát oprášil. Určitě to ale bylo celkem víc než 10 nocí strávených v takovém typu stanu.
Táboření pod celtičkou. Snad nejběžnější typ přístřechu, který jsem použil když to vypadalo na déšť. Buď ve formě jednoduchého A stanu, nebo jako pultovou střechu, když jsem se chtěl válet u ohně, nebo zavěšenou za jeden roh, když jsem chtěl být hodně skryt.
Také šílených kombinací z roztodivných celt jsme se nastavěli dost. Obzvláště v časech, kdy byly k dispozici, jen těžké stany typu „duhový hrad”.
3Q7 Stavba srubu
I my jsme toužili mít svůj srub. Naše srubová stavba – původně přístřešek na batohy, který se drobátko zvrhnul, dosáhla právě oné požadované minimální plochy 6 m². Široká přes 2 m (na délku jednoho lůžka a dlouhá 3 metry. Stavěli jsme ho v létě 1986(?) a původní plán – umístit do něj kamínka, nebyl nikdy realizován. Spal jsem v něm zřejmě nejspíš jenom já. Dvakrát. Z toho jednou v doprovodu kamarádky. Uvádím to jen pro zajímavost. Byl postaven ve svahu na kůlech, které nebyly úměrné takové stavbě a pod její vahou se zarazily víc do země než měly. Přes to stál přes 20 let.
3DD3 Zálesácká výzbroj
Z uvedeného jsem se pokoušel asi dvakrát o sněžnice, ovšem s nevalným úspěchem. Impregnace rawhidového výpletu fermeží se ukázala nevhodná, protože popraskal a jasanové pruty se ukázaly na rám příliš slabé. Také pádlo jsem si kdysi vyřezal, ale nikdy nebylo použito, tudíž lze jen těžko říct, jak by obstálo. Čutoru s tykve stále mám, ale na putování se ukázala jako nepraktická (velká a křehká).
Zato krosnu, vyrobenou z jednoho kusu bukového kmínku, používám už přes 20 let, ačkoliv to byl na prvopočátku jen pokus, co takový mladý bukový kmínek snese. Vyráběl jsem jí na Bezovém vrchu, bez napařování, pouze opatrným ohýbáním o kmeny stromů. Jsem vyrobil základní oválný rám, a ten pak ohnul tak aby vytvořil dolní oporu. Naohýbaný rám byl zafixován šňůrou, která pak byla použita na výplet krosny a uchycení kožených popruhů.
3DD4 Lakroska
Dřevěných lakrosek jsem vyrobil asi pět. Všechny byly stejného typu alá odžibvej – silnější konec jasanového kmínku, ořezaný tak, aby se po napaření dal navinout na špalík s průměrem o něco větším než tenisák. A po vyhladnutí zafixován šlachou. S jednoduchým, stahovacím výpletem (aby se dala upravit hloubka).
