MediaWiki jako nástroj woodcraftera

Stránka byla naposledy editována ..

Když vznikal náš kmen, neznali jsme nikoho, kdo by se také zabýval woodcraftem. To jak vyčinit kůži a pak z ní ušít mokasíny, jsme se dočetli ze Dvou divochů. Ale to jak tu surovou kůži získat, už ne. A stejně tak to bylo se šitím týpí. Yan se Samem použili starou vozovou plachtu, ale kde ji vzít? Byl rok 1980 a my žili v zemi, kde panovala doba temna.

Nepatřili jsme mezi šťastlivce, kterým se nějakou náhodou dostal do rukou Setonův původní „The Birch Bark Roll“. Neměli jsme Seifertův „Svitek březové kůry”, ani jeho starší knihu „Přírodou a životem k čistému lidství”. I po „Knize lesní moudrosti”, v Zapletalově překladu, co vyšla před pouhými 10 lety, zbyl v Ostravské vědecké knihovně jen lístek v kartotéce. Neměli jsme žádného „Caleba”, který by nám poradil či pomohl.

K poznání nás vedla intuice, protože učit jsme se mohli jen z dostupných knih a vlastních chyb.

Těch o přírodě a stopování bylo poměrně dost, ale o tom, jak se vyrábí sněžnice, nebo kánoe z březové kůry a další indiánské propriety nebylo nikde nic. Ty knihy existovaly, ale nikdo z nás je neměl. Jen knihy o táboření a někteří po rodičích, či starších sourozencích měli alespoň foglarovky, ze kterých stojí za zmínku především „Kronika Ztracené stopy“.

Chyběly nám návodné knížky. Já měl alespoň to štěstí, že jsem měl doma knihu Vladimíra Rogla „U táborového ohně”. Šmejdil jsem po knihovnách a přečetl tuny nejrůznějších knih, které slibovaly zajímavý obsah. Tak jsem třeba objevil Verzilinovu knihu „Po stopách Robinsonových”. Zajímaly mne nejrůznější encyklopedie, návodné knihy, knihy věnované lidovému umění a časopis „Udělej si sám”, byl můj oblíbený.

Pokud jde o indiány, tak všeobecně oblíbené Mayovky, které velice rád četl Bobří zub, mne nechávaly zcela chladným. Nezajímali mne indiáni z prérií. Líbil se mi „Modrý pták“ od Anny Jürgenové, Steubenův „Tecumseh” a poučná byla i Tannerova kniha „V indiánském zajetí”. A když se mi dostal do rukou Cooperův „Poslední mohykán”, v grafické úpravě Jiřího Šalamouna, moje fantazie přímo šílela. Již tehdy jsem ale zjistil, že jsem v tomto směru vnitřně rozpolcený. Lákal mě nejenom život indiána z lesů, ale líbila se mi i reália přelomu 17. a 18. století. Toužil jsem mít nejenom kánoi z březové kůry, a wigwam, ale i křesadlovku, hůl se stříbrným knoflíkem, třírohý klobouk a hedvábnou vestu. Zkrátka toužil jsem tak jako řada jiných po romantice z dob počátků osídlování Severní Ameriky.

Sbírali jsme střípky informací rozházené všude možně, a tam kde chyběly (Kniha orlích per), nastoupila vlastní invence – vytvořili jsme si vlastní soubor činů, ale ve skutečnosti jsme nikdy s jejich plněním neztráceli čas. Nepotřebovali jsme si nic vzájemně dokazovat. Čelenky jsme nenosili a sněmování ve třech lidech nedávalo smysl.

Situace po obnově Ligy lesní moudrosti – 1990

Koncem roku 1989 to konečně prasklo. Doba temna skončila a různé, do té doby izolované, skupinky woodcrafterů k sobě začaly hledat cestu. V Praze byla z mnoha důvodů koncentrace woocrafterů nejsilnější. Není divu, že se cítili jejich zástupci názorově nejsilnější. Udržovali v té době již po řadu let kontakt s bývalými členy LLM a ti měli pod palcem prakticky veškeré dostupné materiály o woodcraftu, které se kdy u nás objevily. Jenže si je nechávali pro sebe, jak se časem ukázalo.

Možná měli pocit, že o ně nikdo nemá zájem. Nebo za tím byl strach, že pokud je vydají do rukou někomu jinému, přijdou o svůj monopol na informace? To už nám mohou těžko vysvětlit, protože už nežijí. Je smutné, co všechno skončilo pohřbeno v hlubinách Památníku národního písemnictví, které jsou pro většinu smrtelníků prakticky nedostupné. Díky Tuwanakhovi a jím vynaložených nemalých finančních prostředků se tak ocitly v ligovém archívu, alespoň xerokopie materiálů nejdůležitějších z hlediska historie. Ale skončily tam kupř. knihy, které jsem dlouhé roky všude možně sháněl abych je vůbec mohl zdigitalizovat.

První webová stránka o woodcraftu – 1998

Už od počátku 90. let jsem chtěl, aby měl každý woodcrafter přístup k informacím. A to mne přivedlo k počítačům a jejich využití na poli woodcraftu. Zpočátku mne zaujaly především možnosti počítačové sazby (DTP). Třetí ročník Messengera jsem už psal na počítači. Ale stále to byla do značné míry ruční práce, protože obrázky nebylo čím skenovat.

Úzce jsem spolupracoval s Milanem Klimánkem - Wayseekerem. Kterému jsem sháněl materiály a pomáhal v redakční práci.

S internetem a jeho možnostmi jsem se seznámil až roku 1998, během studií na MU v Brně. Neměl jsem peníze, abych mohl o víkendech jezdit ven, zato dost času a přístup k technickému vybavení. A hnala mne má přirozená touha přijít na kloub tomu jak to funguje.

Byl to pro mne především nový zdroj informací a prostor k propagaci woodcrafterského hnutí. Moje stránky tak byly první stránky o woodcraftu v češtině vůbec. Nebylo mým cílem suplovat ligové stránky. Od roku 1995 jsem byl mimo LLM a ligový web na adrese http://www.woodcraft.cz ještě neexistoval. Bral jsem to stejně jako před rokem 1990 – přinesl jsem světlo tam kde byla tma.

S ulehčením jsem uvítal, když Yučikala spustil ligový web. Chtěl jsem svoji pozornost soustředit na jiné věci a udržovat klasickou statickou webovou stránku, bylo časově náročné.

Wiki

Tím, že vznikl ligový web jsem mohl pustit údržbu staré webové stránky z hlavy. V roce 2003 jsem nastoupil jako správce webu na ÚMOB Ostrava-Jih a pro potřebu úřadu jsme s Tonym přepracovali jeho původní CMS systém. Cílem bylo, vytvořit tzv. kolaborativní prostředí, kde by se o tvorbu obsahu stránky staral přímo jeho autor, aniž by k tomu potřeboval odborné znalosti. A já, coby správce a vývojář, se tak mohl soustředit pouze na řešení technických problémů. Pochopitelně se tomu zpočátku úřednice bránily. Bylo pro ně pohodlnější hodit na stůl hromadu papírů někomu jinému aby to udělal za ně. Ale já tvrdošíjně trval na svém: „Raději vám to stokrát vysvětlím jak se to má dělat, než abych to jednou dělal za vás.”

Náš CMS systém jako první na světě využíval možností internetového prohlížeče pro editaci ve WYSIWYG módu, při kterém stránka vypadá při editaci stejně jako po ní. Byl plně modulární a obsahoval funkcionality, o kterých si jiné CMS systémy (Drupal, Wordpress,…) na kterých se dnes staví většina webů, ještě dlouhé roky mohly nechat jenom zdát.

V září 2004 jsem jej Tokaheyovým prostřednictvím nabídnul Lize, ale nabídka, kterou měl předat náčelnictvu, zůstala bez odezvy. I když mne to mrzelo, moc jsem se tím netrápil, protože mne zaujal jiný systém, na který mne v srpnu 2004 upozornil Rafał. Tehdy teprve začínala vznikat česká mutace Wikipedie. Ovšem velice záhy jsem zjistil – stejně jako její tvůrce Larry Sanger, že koncept „anti-elitářství“ (na kterém Wikipedia stojí) dává příliš velký vliv trollům, potížistům a samozvaným expertům. A naopak odrazuje fundované osoby, které nebaví neustále vracet nežádoucí změny. Larry Sanger to vyřešil tím, že v roce 2006 rozjel vlastní fork http://en.citizendium.org

Ten problém však nebyl neřešitelný a časem se objevily různá rozšíření MediaWiki, kterými bylo možné zhoubný vliv anonymů omezit. A mně se nejvíc líbilo to, u kterého si mohl o přístupu k obsahu svých stránek rozhodovat ten, kdo ji založil. Chtěl jsem ho použít, když jsem v roce 2008 rozjel vlastní instanci MediaWiki. Kromě neveřejné dokumentace školní internetové infastruktury jsem v ní chtěl mít i veřejně přístupné stránky s různými návody a postupy. Jenže už nebylo dlouhodobě udržované a navíc obsahovalo chyby. Nezbylo tedy, než si ho nejprve napsat znovu. A když už jsem si dal tu práci, chtěl jsem aby ho mohli využívat i jiní. A tak se shodou náhod Extension:AccessControl, dostalo jako jedno z prvních rozšíření do čerstvě založeného git repozitáře oficiálních rozšíření MediaWiki.

Wooki – 2009

Prvním pokusem o vytvoření woodcrafterské verze Wikipedie byla wooki, spuštěná v říjnu 2007. Byla to rovněž instance MediaWiki, stejně jako TheWoodcraft.org, jenže měla zásadní vadu. Anonymní uživatelé neměli k obsahu žádný přístup a přihlašování bylo svázáno s registrem Orlích per. To byla z mého pohledu zásadní chyba, protože byl určen jen pro členy LLM a tak bylo vyloučeno, aby se ke stránkám wooki mohl dostat i někdo jiný, než člen české LLM se zaplacenými příspěvky. A přístupu veřejnosti k obsahu nedávalo žádny smysl do ní něco psát. Snažil jsem se na to upozornit, ale marně a tak po dvou (možná třech) letech skomírání tenhle projekt tiše a bez fanfár skončil.

Svitek březové kůry 2013

V červnu 2013, po Biminijiho přednášce o Maixnerovi, jsem prvně zauvažoval o kandidatuře na post náčelníka LLM. Jedním důvodů proč jsem začal o tom uvažovat, byl i stav webových projektů Ligy. Během tábora, kde bylo slavnostně pokřtěno nové vydání Svitku březové kůry 2013, jsem Maquiemi navrhnul, že na své náklady rozjedu server, kde by mohly být do budoucna všechny ligové projekty soustředěny. V prvé řadě jsem chtěl vdechnout nový život skomírající wooki.

Již tehdy jsem měl jasnou představu, jak by měl vypadat elektronický Svitek březové kůry vhodný i pro mezinárodní použití, postavený na wooki. Vylíčil jsem ji prostřednictvím e-mailu Janě Kluiberové - Čeyanale, která měla tehdy v rámci LLM na starosti mezinárodní aktivity a také projekt tzv. woodcrafterské univerzity – wuni.

Zde je na místě připomenout, že v té době obsah Svitku on-line dostupný nebyl a když jsem se o svém návrhu zmínil Yučikalovi, bylo mi jím řečeno, že… „…ÚROP rozhodla, že v žádném případě nepovoluje on-line procházení OP elektronicky.” Vedl jsem pak dál na tohle téma e-mailovou rozpravu přímo s tehdejším náčelníkem ÚROP Čiksikou. Ukázalo se, že jeho obavy pramenily z toho, že by pak přestal být zájem o Svitek v papírové formě. I když mi to připadalo krátkozraké, respektoval jsem to. Ale díval jsem se dál než oni.

Svůj první notebook jsem pořídil, když byl internetový boom ještě v plenkách. Průkopníky, co věřili v budoucnost mobilních zařízení, stejně jako já, bylo možné spočítat téměř na prstech jedné ruky. Dnes je už zcela normální, že má každý v kapse mobilní telefon (což není nic než výkonný počítač) s mobilním připojením na internet. Ale v roce 1997, kdy jsem začal studovat v Brně, na můj počítač v náprsní kapse a mobilní telefon, koukali spolužáci jako na zjevení - nikdo nechtěl věřit tomu, že za pár let budou běžné i telefony s fotoaparátem. A myšlenka že by se prostřednictvím telefonu dostali na webové stránky pro ně byla naprosté sci-fi.

Fakt byl ten, že na to nebyli připraveni ani mobilní operátoři. I když jsem měl telefon, kterým se bylo možné teoreticky připojit k Internetu, prakticky to nešlo. Počátek éry mobilního internetového brouzdání si na svůj start musel počkat až od roku 2005.

Ale v roce 2013 už byla situace jiná. Viděl jsem wiki jako pracovní nástroj. Kapesní woodcrafterskou encyklopedii, svitek i zápisník v jednom. Právě zde jsem chtěl soustředit v elektronické formě všechny dostupné woodcrafterské materiály, které zůstaly pohřbeny v archívech. Uchovat pro věčnou paměť jména průkopníků woodcrafterského hnutí u nás i ve světě. A vytvořit společný prostor, pro woodcraftery ze všech koutů světa.

Proto vznikla wiki TheWoodcraft.org.

Proč právě MediaWiki?

Internacionalizace

Díky tomu, že za vývojem MediaWiki stojí ohromný počet lidí ze všech koutů světa, lze těžit z faktu, že řada věcí, kterou by bylo nutné řešit pro zpřístupnění obsahu v jiném jazyce, již byla vyřešena.

Open Source

Díky tomu, že je kód otevřený se na vývoji MediaWiki podílí tisíce lidí – v drtivé většině případů lze k vyřešení problému použít již existující řešení.

Verzování

Obrovskou výhodou MediaWiki je, že je pro každou stránku udržovaná historie revizí. Takže pro jakoukoliv změnu lze dohledat kdo a kdy ji udělal.

Komunikace

MediaWiki nabízí také mechanismy k aktivní i pasivní komunikaci. To znamená, že se mohou uživatelé vzájemně kontaktovat jak prostřednictvím systému, tak si jeho prostřednictvím napsat e-mail – podle toho, jaká forma komunikace jim vyhovuje víc. Viz též můj starší zápis na téma Internetová_komunikace.

Sledování stránek

K tomu, aby se uživatel dozvěděl o případných změnách není nezbytně nutné opakovaně navštěvovat tyto stránky a zkoumat jejich historii revizí. Ani průběžně monitorovat co kdo udělal za změny. Každý uživatel má možnost si nastavit sledování stránek, které ho zajímají – upozornění mu tak přijde e-mailem pouze v případě, že se něco v obsahu změní.

---