Noty, zvuk a video

Stránka byla naposledy editována 26.5.2022

Již delší dobu zde čekala na korektury kniha Alice C. Fletcher: Indiánské zkazky a písně. Odkládal jsem to, protože obsahuje stránky s notovým zápisem indiánských písní, který jsem chtěl zpracovat tak, aby bylo možné jejich melodie přehrávat rovnou na stránkách TheWoodcraft.org.

Začal jsem s tím v podstatě jako hudební analfabet. Od poslední hodiny mé hudební výchovy již uplynulo přes 40 let a na klaviatuře stěží vyklepu melodii dětského hitu „Skákal pes, přes oves…”. Ale nasázet noty v prostředí počítačové aplikace která přehraje výslednou melodii je způsob, jakým tenhle handicap překoná i tetřev hlušec. Navíc mi to přijde jako skvělý způsob, jak dostat do ucha melodie neznámých písní – jejich zpěv, je mimo jiné uveden v podmínkách některých činů a mistrovství – Tchessakid (Besedník), Chibiabos (Lesní hudebník), aj.

Kromě toho, jaké aplikace se k tomu dají využít, se dozvíte také to, jakým způsobem na wiki TheWoodcraft.org vkládat audio a video soubory, jimiž lze strohý notový zápis či popis tance oživit..

Jak sázet noty a generovat MIDI soubory na linuxu

Notový zápis je de facto kódová konvence která byla až do 80. let 19. století jediným možným způsobem jak zaznamenat melodii. Nejstarší notový záznam – jaký byl dosud nalezen – je ze 12. století

První zařízení, kterým bylo možné zaznamenat zvuk, vynalezl Thomas Alva Edison roku 1877, ale trvalo ještě dalších 10 let, než bylo zařízení natolik spolehlivé, aby ho bylo možné prodávat.

Fonograf byl kombinací hracího strojku s mechanismem, který přenášel zvukové vlny na kovové válečky s vysoustruženou drážkou do které byla nanesena vrstva vosku. Zaznamenávací (a současně i přehrávací) zařízení tvořila mosazná trouba, zaslepená tenkou membránou, o kterou byla opřena jehla fonografu. Při nahrávání rozechvívaly zvukové vlny membránu, a jehla ryla do vosku v drážce otáčejícího se válečku stopu s proměnlivou hloubkou. Přehrávání fungovalo obráceně. Jehla kopírovala záznam, rozechvívala membránu a mosazná trouba zesilovala generované zvukové vlny. Potíž byla v tom, že se nebyla k dispozici technologie, která by umožnila záznam kopírovat. Pokud mělo existovat víc kopií, muselo se nahrávat na několik fonografů současně. Každá nahrávka byla unikátní a co hůř s každou reprodukcí se kvalita záznamu zhoršila. Nicméně to byl pokrok, protože žádné jiné přenosné zařízení, schopné zaznamenat zvuk, až do vynálezu magnetofonu (1899) neexistovalo.

Nejstarší dochované válečky, na které Alice C. Fletcher a Francis La Flesche nahráli indiánské písně, jsou až z roku 1895. Tehdy již byl fonograf odzkoušené a spolehlivé zařízení použitelné pro trvalé zaznamenání audio záznamu. Ovšem nahrané melodie, bylo nutné – stejně jako dřív – přepisovat do notového záznamu, což v případě indiánských písní nebylo snadné, neboť možnosti notového záznamu jsou omezené. Pokud by měly být převedeny do not v plné škále zvuků, byla by partitura příliš složitá. Cílem tedy bylo vypíchnout ústřední melodie.

Pro starší notové záznamy indiánských písní Alice C. Fletcher, zapsané před rokem 1895, originální audio nahrávky k dispozici nejsou. Na druhou stranu John Comfort Fillmore, který byl přední muzikolog té doby, k nim napsal obšírnou zprávu. Díky tomu víme, že jeho spolupráce s Alicí C. Fletcher začala na jaře roku 1888, kdy mu napsala, aby s ním konzultovala svůj notový zápis jedné Omažské písně. Podle toho co uvedl, počet zapsaných písní, které měl možnost prostudovat, byl roku 1891 v řádu několika set. A díky respektu, jaký měla mezi Omahy měl John Comfort Fillmore unikátní příležitost spolupracovat při tvorbě not přímo s indiány, které výslovně vyjmenoval aby jim vyjádřil svůj dík. Kromě Francise La Flesche, který pocházel z kmene Omaha zmínil také George Millera, který mu trpělivě přezpívával písně, které Francis neznal; Noaha La Flesche – hráče na flétnu, a trojici indiánů Pae-zhae-hoo ta, Doo-ba-mon-ne a He-tha-ga-he-gae, kteří mu pomohli zpracovat písně spojené s obřadem Wa-wan.

Zvuk v prostředí počítače

Počítače generují na základě dat elektrické pulsy, které posílají na reprodukční zařízení co generuje zvuk (reproduktor, sluchátka,…) A ta se dají získat tím, že se naopak elektrické pulsy přicházející na vstupu předevedou na data. Je to defakto stejný princip jakou u zmíněného grafofonu. Takto lze nahrát zvuk např. do aplikace Audacity a pak s ním dále pracovat (stříhat, upravovat hlasitost, aj.)

Ovšem existuje ovšem i jiný způsob, jak digitálně zaznamenat zvuk. MIDI, je průmyslový standard používaný pro vzájemnou komunikaci elektronických hudebních nástrojů. Jde o zkratku z anglického sousloví Musical Instruments Digital Interface. MIDI je tedy název pro standardizovaný digitalizovaný signál, kterým vzájemně komunikují elektronické hudebních nástroje. Díky němu ví syntetizátor s podporou MIDI, kterému přicházejí na vstup MIDI signály vysílané elektronickými klávesami, jaký má vydávat zvuk.

Sekvence těchto signálů lze pomocí MIDI převodníku posílat i do počítače a tam převádět na noty, protože obsahují informace o tom, jaká klávesa byla stisknuta, jak silně, na jak dlouho a jak rychle. Součástí signálu je také číslo tzv. banku, které určuje hudební nástroj, jehož zvuku by se měl ten modulovaný podobat.

Problém MIDI

Z MIDI sekvence lze zpětně generovat notový záznam, jenže ty budou jen málokdy shodné s tím na jehož základě MIDI sekvence vznikla. Proto MIDI není vhodný formát pro uložení notového záznamu, se kterým budete chtít dále pracovat, ačkoliv ho umí většina editorů not naimportovat.

MIDI totiž nepracuje s takty. Zajímá ho pouze kmitočet tónu, jeho délka a to jak má proběhnout jeho modulace, která je daná volbou banku (nástroje). Ta bude jiná u varhan, než u klavíru. Pomocí notových značek se ale dá jeden a ten samý zvuk popsat několika způsoby. Rozdíly se pokusím vysvětlit na interpretací „obloučků”:

• Legato je oblouček, který spojuje více not za sebou. Signalizuje, že jejich tóny mají začínat bezprostředně po sobě. V MIDI tedy bude chybět mezi tóny sekvence pauzy, kterou se oddělují tóny.
• Fráze, oblouček, který naznačuje hudební úseky, které by se měly zahrát tzv. „jedním dechem”. MIDI s frázemi nepracuje.
• Ligatura, anglicky tie, váže k sobě noty stejné výšky a výsledkem je prodloužení tónu. U klavíru její použití nemá valný význam, protože tón po úhozu slábne. Ale jsou nástroje, co umožňují prakticky neomezenou délku tónu (varhany, dudy,…). Totéž platí pro MIDI, takže místo sekvence několika tónů, obsahuje pouze jeden tón určité délky. Při generování not z takové sekvence výsledek zásadním způsobem ovlivňuje nastavení taktu.
• Odtah, je název pro oblouček, kterým jsou spojeny dva tóny různé výšky. Naznačuje, že následující tón je třeba zahrát s menší intenzitou, ale jeho trvání bude ve skutečnosti o polovinu kratší než deklaruje nota. To, jakým způsobem se odtah zapíše do MIDI, záleží na použité aplikaci. Technicky je to jednoduché. Sekvenci prvního tónu bezprostředně následuje sekvence tónu následujícího, ovšem s poloviční délkou než bylo deklarováno v notách.

Při zpracování MIDI sekvence tedy záleží na tom, jakým způsobem ji bude váš notový editor interpretovat. A bohužel, jak jsem zjistil, výsledek každého z nich se v tomto směru dost liší.

(Poznamenal Keny)

Sazba not na počítači

Aplikace pro počítačovou sazbu not, umí kromě bitmapového obrázku s notovým zápisem určeného pro tisk – vygenerovat také MIDI soubor. Pokud máte elektrické varhany s podporou MIDI a umíte na ně hrát, můžete „sázet” noty rovnou do počítače – pořebujete k tomu jenom MIDI převodník.

To bohužel není můj případ. Ale pomocí WYSIWYG nástrojů zvládne počítačovou sazbu not každý.

Vyzkoušel jsem několik aplikací, každá má svojó „,ale …” a také mi zabralo dost času, abych zjistil jak s nimi efektivně pracovat. A tuhle zkušenost se chci s vám podělit.

Softwarový syntetizátor

Je důležitou aplikací, protože bez něj si MIDI soubory nepřehrajete. Při sazbě not – podle not – to nevadí. Ovšem pokud si chcete poslechnout výsledek, nebo naťukat melodii kterou máte pouze v hlavě, aniž byste znali noty, je dobré slyšet v reálném čase jaký zrovna máte tón.

Pokud se rozhodnete používat multiplatformní nástroj MuseScore syntetizátor řešit nemusíte, protože si ho táhne sebou.

V případě jiných editorů budete potřebovat aby na pozadí běžel spuštěný alespoň jeden softwarový syntetizátor, který postará o modulaci zvuku pro vás zvukový systém. V linuxovém prostředí máte na výběr:

• TiMidity++, je vývojově starší softwarový syntetizátor, z hlediska konfigurace a obsluhy jednodušší.
• FluidSynth, pokročilejší softwarový syntetizátor. Má víc možností nastavení a je i dobře dokumentován.

Aby došlo k vygenerování těch správných zvukových vln, je potřeba syntetizátoru nastavit tzv. zvukový font. Ten obvykle obsahuje popisy pro několik typů hudebních nástrojů, zastoupené číslem. A na tom, jaký bude mít melodie v MIDI souboru nastavený nástroj záleží, jak bude znít výsledek.

Notový zápis indiánských písní byl přizpůsoben tehdejším možnostem reprodukce, což bylo nejčastěji prostřednictvím klavíru. I MIDI má zvuk klavíru na prvním místě (1), ale protože umožňuje modulovat zvuk i jiných nástrojů, je možné výsledek zvukově alespoň trochu přiblížit indiánskému zpěvu. Proto u nich využívám k vygenerování zvuku místo výchozího klavíru zvuk flétny (73) (Poznamenal Keny)

Zvukové fonty v distribuci Debianu

Zvukové fonty co se instalují do adresáře /usr/share/sounds/sf2:

A320U.sf2

Zvukový font, který je součástí instalačního balíku denemo-data.

FluidR3_GM.sf2

Zvukový font, který je součástí instalačního balíku fluid-soundfont-gm. Použitelný i pro TiMidity++

sf_GMbank.sf2

Zvukový font, který je součástí instalačního balíku csound-soundfont. Použitelný i pro TiMidity++

TimGM6mb.sf2

Zvukový font, který je součástí instalačního balíku timgm6mb-soundfont. Použitelný i pro TiMidity++

Nastavení zvukového fontu pro TiMidity++

Adresářem, kde TiMidity++ hledá výchozí konfigurační soubor timidity.cfg ze kterého si natahuje popis zvuků co se mají použít, je /etc/timidity/.

Výchozí popis, používaný u TiMidity++ je freepats.cfg. Ten pracuje s popisem zvuků z instalačního balíku freepats – pro naši potřebu to bohatě stačí!

TiMidity++ ale umí použít i některé z výše uvedených zvukových fontů. Konfigurační soubory s popisem mají navíc u každého zvuku uveden také název příslušného zvukového fontu – včetně přípony .sf2

Aby TiMidity++ přehrávalo zvuk při editaci not je potřeba, aby běželo jako démon na pozadí. Výchozí parametry pro spuštění démona se původně (u Debianu) nastavovaly v konfiguračním souboru /etc/default/timidity, ale novější distribuce, co používají systemd tuhle konfiguraci jak se zdá ignorují. Pro naši potřebu stačí spustit démona přes konzoli:

~$ timidity -iAD
TiMidity starting in ALSA server mode
Opening sequencer port: 128:0 128:1 128:2 128:3

Parametr -iAD zajistí, že se bude zvuk posílat na rozhraní (interface) ALSA serveru a Timidity++ při tom poběží na pozadí jako démon (Daemon). Ten se vypne jednoduše tak, že ho „zabijeme”:

~$ pkill timidity

Pokud je přehrávání zvuku trhané, můžete si pohrát s parametry. Stejně tak můžete parametry ovlivnit kmitočet zvuku. Pokud je cílem, tak jako zde, menší velikost souboru, bohatě stačí nižší kmitočet (8000), protože to na představu o melodie písně stačí.

~$ timidity --realtime-priority=100 -B2,8 -Os1l -s 8000 song.mid -Ow -o song.wav

…a vygenerování zvukového souboru

Pro generování zvukového souboru z MIDI nepotřebujeme, aby timidity posílalo data na zvukový server a běželo na pozadí. Rozhodující je zápis do souboru, který zajistí parametr -Ow – výstup (O) zapsat WAW (w).

Můžeme tedy rovnou spustit:

~$ timidity noty/audio.mid -Ow -o audio.wav
Playing audio.mid
MIDI file: audio.mid
Format: 1  Tracks: 3  Divisions: 96
Text: Music generated by "nted"
Playing time: ~20 seconds
Notes cut: 0
Notes lost totally: 0
~$ mpv on3.wav
…

Chceme-li místo WAV souboru zapsat zvuk rovnou ve formátu Ogg (Vorbis), použijeme místo 'w' znak 'v' – -Ov

Timidity++ má mraky dalších parametrů, ale jejich zkoumání je v našem případě zbytečné.

Nastavení zvukového fontu a generování zvuku přes FluidSynth

Pokud chcete místo Timidity++ použít něco jiného, můžete zkusit FluidSynth. Pokud budete chtít přes něj posílat data na zvukový server, musíte nejprve spustit aplikaci Qsynth, která má grafické GUI přes kterou lze nastavit různé parametry, a teprve poté aplikaci pro sazbu not, kterou chcete použít.

Pro generování zvukového souboru to ale není nutné. Následující ukázkový příklad uvádí jak vygenerovat zvukový soubor ve formátu FLAC, s využitím zvukového fontu Essential Keys-sforzando-v9.6.sf2, staženého z webu. A následné přehrání výsledného souboru audio.flac přes aplikaci mpv:

~$ fluidsynth --audio-driver=alsa Stažené/Essential\ Keys-sforzando-v9.6.sf2 noty/audio.mid -T flac -F audio.flac
FluidSynth runtime version 2.1.7
Copyright (C) 2000-2021 Peter Hanappe and others.
Distributed under the LGPL license.
SoundFont(R) is a registered trademark of E-mu Systems, Inc.

fluidsynth: warning: No preset found on channel 9 [bank=128 prog=0]
Rendering audio to file 'audio.flac'..
~$ mpv audio.flac

Zápis not

Než se pustíte do nějaké rozsáhlejší práce, doporučuji abyste si vyzkoušeli která z níže uvedených aplikací pro sazbu not vám bude vyhovovat. Každou z nich jsem vyzkoušel a všechny mají své plusy a mínusy. Bohužel možnost vzájemného importu a exportu dat je silně omezená. Podpora formátu MusicXML je natolik slabá, že je praticky nepoužitelný. Jediný formát, který tyhle aplikace umí nejenom vyvést (uložit), ale i jakž takž zavést, je MIDI. Ovšem ten má své nedostatky, na které jsem se pokusil poukázat výše. Rozhodněte se tedy pro jednu a pro uložení rozpracovaných not používejte její nativní formát. Já nakonec stejně zakotvil u aplikace NtEd, ve které jsem začal svoje první pokusy. Vyhovuje mi její spartánské rozhraní a výsledná MIDI sekvence melodicky víc odpovídá tomu, jakou představu si o ní udělám na základě notového záznamu v hlavě. Bohužel je k dispozici jen v linuxovém prostředí. (Poznamenal Keny)

Neobvyklé notové značky

Nejsem muzikolog, takže jsem měl problém dohledat některé notové značky, abych zjistil jejich význam. Ty co mi daly nejvíc zabrat, vidíte na obrázku. Úplbě nejtěžší pro mne bylo dohledat tu první. Zabralo mi to skoro půlden, než jsem na ni narazil ve výkladovém slovníku hudebních výrazů z roku 1896. – jde pouze o jiný grafický symbol pro čtvrťovou pauzu. A používal se, pokud za ním následovala pauza osminová (to je ta druhá značka). A to proto, že jinak se pro čtvrťovou pauzu používala stejná značka jako pro tu osminovou, ovšem s nožičkou nalevo, nikoliv napravo.

U té „vlnovky před notami” jsem také zpočátku netušil co to je a po čem vlastně pátrat. Naštěstí na anglické wikipedii existuje stránka Arpeggio, u níž si bylo možné přehrát i zvuk. A tak jsem zjistil, že je to grafická značka pro tzv. „rozložený akord”, což zastupuje podobný zvuk, jako když na kytaře držíte akord a přejedete prstem po strunách.

Rozdílné takty

Mě také pěkně potrápily, než jsem přišel na to, že to řeší s využitím tzv. tupletu (angl.) – česky triola.

(Poznamenal Keny)

Následující aplikace uvádím v pořadí, v jakém jsem je opouštěl ;-) Máte-li spuštěný softwarový syntetizátor, můžete začít. Jako první totiž uvádím aplikace, které pro sazbu not a generování MIDI souborů používají LilyPond.

GNU Denemo

Je grafická nadstavba nad LilyPondem, která používá vlastní formát .denemo. Vyděsilo mne složité GUI a mizerné generování not. Možnosti importu také nebyly nic moc.

Frescobaldi

Aplikace, napsaná v Pythonu má GTK+ rozhraní. Sympatické je, že pracuje přímo s formátem pro LilyPond, protože tenhle formát umožňuje nejvěrnější reprodukci originálních not. Frescobaldi umí zavést, kromě nativního formátu (.ly):

• MIDI (.mid)
• MusicXML (.xml)
• ABC

Bohužel možnosti exportu jsou výrazně slabší

* PDF soubor se generuje jen při náhledu, ale můžete si zvolit, aby se dělal automaticky.

* MIDI generuje také automaticky, ovšem jen když má v kódu direktivu \midi {}

Zajímavostí je, že umožňuje tisknout extra noty, i kód v LilyPond formátu, který lze také vyexportovat ve formě HTML stránky. Notový zápis exportuje („ryje”) aplikace pouze jako PDF, ale vektorově, takže se dá s využitím utility pdf2svg převést do SVG formátu.

Rosegarden

používá vlastní formát .rg. Kdysi dávno jsem v něm dělal svoje první pokusy, ale je primárně určen pro práci s MIDI soubory a k sazbě not se nehodí. WYSIWYG editace notového záznamu on-the-fly v něm není nic moc. Rosegarden umí importovat, kromě nativního formátu (.rg):

• MIDI (.mid)
• MusicXML (.xml)

Exportovat lze:

• MIDI (.mid)
• LilyPond (.ly)
• soubor pro Csound
• soubor pro Mup
• MusicXML (.xml)

MuseScore

Je multiplatformní WYSIWYG editor naprogramovaný v Qt5, který má řadu zajímavých funkcionalit. Bohužel, u některých písní – konkrétně u modlitby kmene Omaha (Omaha Prayer (audio)) – byl výsledek nepřesvědčivý. A ukázalo se, že ani s možnostmi exportu a importu do jiných formátů to není zas taková sláva. Největší plus je tak z mého hlediska široká škála použitelných notových značek, která usnadní editaci těm co se v nich nevyznají. Kromě nativního formátu (.mscz), by měl být MuseScore schopen importovat:

• MIDI (.mid)
• MusicXML (.mxl a .xml) ovšem pouze formátu 2.0

Také PDF umí otevřít, ale na noty ho nepřevede.

Exportovat lze:

• MIDI (.mid)
• MusicXML (s problémy pouze komprimované .mxl)

Jako základní nedostatek bych viděl to, že neumí zavést soubory s kódem pro LilyPond. Import MIDI má lepší než Rosegarden, ovšem jen případě, že je písnička ve standardním taktu. Umí rovněž vyexportovat noty rovnou do SVG. Asi největší výhodou je, že není potřeba spouštět softwarový syntetizátor, zvuk je možné exportovat rovnou do MP3, FLAC, OGG či WAV formátu.

TuxGuitar

Je také multiplatformní WYSIWYG editor, naprogramovaný v Javě, který velice mile překvapil při importu MIDI a exportu vygenerovaných not do formátu MusicXML. Paradoxně ho ale sám neumí otevřít. Nicméně je využitelný ke konverzi MIDI souborů z aplikace NtEd, s nimiž má MuseScore 3.6 problém. TuxGuitar umí kromě nativního formátu (.tg) načíst:

• MIDI (.mid)
• TablEdit (.tef) (aplikace nemá port pro Linux)

Exportovat lze:

• MIDI (.mid)
• LilyPond (.ly)
• soubor ASCII (.tab)
• MusicXML (.xml)

Nted

Je WYSIWYG editor se spartánským rozhraním v GTK+. Během přehrávání zvýrazňuje, které tóny zrovna přehrává a přes strohé rozhraní je sazba not snadná a silně intuitivní. Notový záznam umí exportovat do SVG. Nted umí importovat, kromě nativního formátu (.ntd):

• MIDI (.mid)
• MusicXML (.xml)

Exportovat lze:

• MIDI (.mid)
• LilyPond (.ly)

Pihou na kráse je to, že formát MusicXML umí pouze naimportovat. Největší výhodou je, že má jednoduchý, snadno čitelný nativní formát, který se dá snadno upravit i textovým editorem. Tím, že se dá notový zápis vyexportovat kromě bitmapových formátů (PS, PDF, PNG) i do SVG, nejvíc vyhovuje mým potřebám. (Poznamenal Keny)

NtEd

Podrobněji se editaci věnuje manuál NtEd Některé detaily, s nimiž jsem bojoval, už jsem zmínil a nyní bych rád vypíchnul, v čem jsem zpočátku tápal.

Notová osnova

Kliknete-li pravým tlačítkem myši nad vodorovnou linkou notové osnovy, otevře se vám dialog, přes který nastavíte parametry pro celou řádku:

Výchozí klíč (angl. cleff) – béčka a křížky se nastaví volbou stupnice

Výchozí takt

Takt lze potom v průběhu zadávání not nastavit v případě potřeby na jiný. Ale vždy bude stejný pro všechny linky! Pokud je potřeba nasázet noty v jiném taktu, lze to vyřešit přes triolu (angl. tuplet). To se udělá tak, že se vybere vložená nota, a pak přes menu Insert → Tuplet dialog, kde se nastaví na kolik dob se má tahle doba rozsekat.

Kliknete-li pravým tlačítkem myši nad svislou čárou, co odděluje takt, můžete nastavit konec sklaby, nebo zda bude následovat (či končit) opakovaný kus melodie.

Transpozice (posun) tónů

• Posun jedné noty lze udělat pomocí myši.
• Posun vybraného bloku not o půltón (či více) výše či níže, lze udělat přes dialog Transpose, který je v menu Tools (Nástroje)

Blok zahrne při výběru všechny hlasy. Nelze tedy posunout pouze noty u jednoho hlasu.

Trvání tónu

Trvání tónu je dáno typem noty. NtEd umožňuje délku tónu dodatečně zkrátit i prodloužit. Ovšem jen pokud k tomu má prostor – tj. pokud je mezi tónem, jehož délku upravujeme a tónem následujícím nějaká pauza (angl. „rest”). Na ilustračním obrázku vidíte oranžovou barvou zvýrazněný tón A v 1. hlase, zapsaný celými notami. Pokud by nebyly spojeny ligaturou (obloučkem), zazněl by tón A 3x po sobě a pokaždé by trval 4 doby.

Pokud bychom použili výchozí bank No.0 (klavír), slyšeli bychom 1-2-3-4, 1-2-3-4, 1-2-3-4. Ligatura (oblouček) ale signalizuje, že tón A má pokračovat, takže uslyšíme 1-2-3-4, 1-2-3-4, … . Jak to zní, si můžete poslechnout, kliknete-li na widget vlevo.

U klavíru tón pozvolna slábne, ale pokud použijeme nástroj, který je schopen hrát tón se stejnou intenzitou po neomezenou dobu jako např. varhany (bank No.19), bude znít tón pořád stejně, dokud neskončí. Ten si můžete přehrát kliknete-li na widget vpravo.

Na ilustračním obrázku si můžete porovnat, jak se liší křivky vymodulovaného zvuku podle nástroje (piano nahoře, varhany dole).

Všimněte si, že ve druhém taktu byla celá nota prodloužena dvěma tečkami. Což znamená, že tento tón nebude znít jenom 12 dob (3 takty) ale 15, protože každá tečka mu přidala 1,5 doby navíc.

Pěkně to demonstrují zelené čtvrťové noty ve 2. hlasu – každá z nich trvá jednu dobu. A NtEd, aby mu to vycházelo, automaticky posune tón H, který se melodie zakončí, v 1. hlasu tak, aby mu to vycházelo. Celkem tedy trvá tahle melodie, než dozní poslední tón, 5 taktů. A ne jen 4, jak by se mohlo zdát podle not.

Jak vkládat obrázky s notovým zápisem a zvukové soubory do wiki stránky

Máme-li připraven notový záznam, v SVG formátu a melodii, překonvertovanou do MP3 formátu, můžeme je vložit do wiki. Vkládají se, tak jako jiné soubory. Důležitá je kategorizace a pojmenování souborů.

1. Všechny soubory (noty i zvuk), se kategorizují do Kategorie:Audio
2. Pro každou píseň se zakládá stránka, kategorizovaná rovněž do Kategorie:Audio, pojmenovaná podle názvu písně za který uveďte řetězec (audio). To pomáhá při vyhledávání rozeznat, jakou stránku našeptávač nabízí.
3. Stejný název se použije i pro SVG soubor s notovým záznamem, i soubor se zvukem. Lišit se budou pouze příponou – u not .svg a u zvuku .mp3

Jako příklad může posloužit „Modlitba kmene Omaha” – v originále Omaha Prayer.

Obsah této stránky tvoří text, doplněný o výše zmíněné soubory, rozdělený na sekce:

• staff – kde se vkládá přes šablonu {{Image}} obrázek s notami.
• sound – kam se vkládá Widget:Video kterým se přehrává soubor se zvukem
• song – zahrnuje sound + staff
• text – pokud má píseň další sloky

Tím pádem lze vkládat jak noty, včetně zvuku. Nebo jen noty, nebo widget, co přehraje zvukový soubor.

Kromě toho stránka obsahuje další informace k souboru.

---