Táborová dílna
Úsloví "nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci" jste již nepochybně někdy slyšeli. U nářadí to platí dvojnásob, proto nelituji peněz, mám-li si opatřit nějaký nástroj. Laciné nástroje jsou jen pro zlost.
Mezi nezbytné nástroje v táborové dílně nepatří jen nářadí – sekera, ruční pilka, dláta, hoblík, poříz a nebozezy (které může nahradit kolovrátek či ruční vrtačka se sadou vrtáků). Ale také: špalek, kovadlina, lavice a kozy.
Špalek
Základem táborové dílny je minimálně jeden dřevěný špalek, který lze využít nejenom při štípání a otesávání dříví, ale i jako pracovní stůl, primitivní svěrák[1] i stoličku k posezení.
K výrobě potřebujeme pouze dřevěnou kládu o větším průřezu, kterou smíme rozřezat a dostatečně velkou pilu. Bohužel, ne vždy máme takovou kládu k dispozici. Nicméně, alespoň jeden větší špalek je třeba v táborové dílně mít, abychom mohli přisekávat dřevěné díly, aniž by hrozilo poškození ostří sekery.
Lavice
Lavice, poslouží nejenom k sezení, ale i jako pracovní stůl. Pro její výrobu potřebujeme minimálně tři nohy ze silnější tyčoviny nebo hranolů a silnější fošnu, kterou můžete nahradit rozštípnutý špalek – podle toho co je pro vás dostupnější.
Vyrobenou lavici lze používat jako primitivní svěrák, pokud do její plochy vyvrtáte[2] sadu otvorů pro kolíky.
Pak potřebujete vyrobit alespoň čtyři kolíky, dva pomocné hranoly a dva klínky. Kolíky zastrčíte tak, aby se mezi ně vešel opracovávaný předmět a oba pomocné hranoly. Ze strany, kde budeme natloukat klínky, musí být mezera mezi kolíky a opěrným hranolem jen tak velká, aby se klínky mezi ně mohly zapřít.
Takto upravenou lavici pak můžeme použít jako řezbářskou stolici, do které si můžeme upnout opracovávaný kus dřeva a pak do něj bez rizika poranění zajet dlátem. A je-li dostatečně velká, lze ji použít i jako hoblici, neboli ponk.
Koza (Horse)
Je pohodlnější přiřezávat kus dřeva opřený přes okraj lavice či špalku, než položený na zemi. Ale ještě lepší je, pokud se u toho nemusíme hrbit, proto je dobré si vyrobit i "kozu".
Koza může být konstrukčně podobná vyšší lavici, ale pokud je určená pouze k řezání kulatiny, může vypadat i jinak.
Vyrobit ji můžeme z hranolů, latí i kulatiny. Pro lepší stabilitu se nohy zpevňují pomocí tzv. "zavětrování", kterým se omezí nežádoucí pohyby konstrukce co by mohly vést k její destrukci.
Pro řezání kulatiny je lepší, je-li vybavena "rozsochami", ovšem pro přiřezávání prken je lepší, jsou-li kozy dvě, abychom si na ně mohli přiřezávané prkno položit.
Pokud na nich chceme opracovávat delší kulatinu, fixujeme ji ke kozám pomocí kovových kramlí. Proto by neměly v táborové dílně scházet alespoň čtyři kramle.
Není dědek jako dědek… (shaving horse)
Na hrubou práci si většinou vystačíme se špalkem, ale při zpracování delších, či menších předmětů se hodí, pokud si je můžeme pevně upnout. Lépe se pracuje a je to i bezpečnější. Ovšem výše popsaná úprava lavice, která nahrazuje svěrák, se k tomu moc nehodí. Můžeme-li ale vybavit nožním, pákovým svěrákem.
Takto vylepšená lavice – vybavená upínacím zařízením – zvaná dědek, poříznice[3], též pořeznice[4], osnice zvaná též osní stolice[5], obřeznice[6][7], stroužna[8], též strýc, strýček ("strejček"), vlk, vlček, kozel, kozlík[9]. – je vhodná k obrábění dřeva pomocí pořízu[10] – nástroje, zvaného též strouháč [11], struhač (též struh)[12] či řezák[13].
Obrábění dřeva pořízem se liší od opracování hoblíkem směrem, kterým se nástroj pohybuje. Při hoblování nástroj tlačíme od sebe. Využíváme při tom váhy těla, ale obráběný předmět musí být řádně uchycený ke stabilnímu stolu či lavici, aby nám neujížděl.
Poříz ubírá dřevěnou šponu podobně jako hoblík, ale tentokrát táhneme otevřeným ostřím nástroje směrem k sobě. Výhodou je, že vidíme, jak silnou šponu nástroj ubírá a sklonem ostří vůči ose tahu ji můžeme podle potřeby zeslabit či zesílit (odtud zřejmě i starší technický název osní stolice). Při tahu můžeme také plynule regulovat sílu, jakou působíme na ostří a tím pádem mít odebírání špony víc pod kontrolou.
Dědek je ideální nástroj pro výrobu dřevěných lišt a prkének, ale dá se využít i při opracovávání menších dřevěných předmětů pomocí dlát, jelikož upnutí pomocí nožní páky je rychlé a opracovávaný předmět si můžeme natáčet podle potřeby.
Z technického hlediska existují dva konstrukční typy. Jedno z nejstarších vyobrazení tohoto nástroje najdeme na ilustračním obrázku z roku 1426, v kronice domova pro seniory, který nechal r. 1388 zřídit bohatý norimberský obchodník Konrad Mendel.[14]
Jde o tzv. „kontinentální typ”, co používá jako svěrák páku prostrčenou otvorem v lavici, volně zavěšenou na dřevěném čepu kolem něhož se otáčí. Na horním konci je opatřena hlavicí a na dolním nášlapnou deskou. Po jejím sešlápnutí se páka pootočí a hlavice přimáčkne obráběnou součástku k lavici. Hlavice je širší než páka, aby bylo možné přichytit i delší předměty.
Druhý, tzv. „anglický typ” používá místo páky rám, podobný malému žebříku, kterým prochází lavice a sešikmená opěrka. Po sešlápnutí jeho spodní příčky nohou, přitlačí horní příčka obráběnou součást k sešikmené opěrce. Tuhle horní příčku tvoří hranol, který se dá otáčet – jeho strany tak mohou být vybaveny zářezy usnadňujícími výrobu kulatých profilů.
Na starém kontinentu se tenhle typ v minulosti prakticky nevyskytoval. Stejně jako jeho primitivní vertikální varianta zvaná „paring ledder” (obřezávací žebřík), která mu zřejmě vývojově předcházela. Ten se, jak dokládá následující snímek, používal na anglickém venkově ještě v první polovině 20. století. Údajně se využíval při výrobě vycházkových holí (slang. špacírštok, něm. gehstock).[15]
Měkčení kůže
Krispelholz (něm.), kaderiaca kolíska (slov.), líčení (čes.), graining board (angl.), pommel
- ↑ Často takovým způsobem využívali pařezů na odlehlých mýtinách kasaři, k tomu aby si mohli vyrobit či upravit potřebné nástroje a uniknout při tom nežádoucí pozornosti.
- ↑ Pokud nemáte k dispozici vrtáky či nebozez o větším průměru, je snazší vysekat díry dlátem a místo kulatých kolíků použít dřevěné hranoly vyrobené sekerou.
- ↑ Příruční slovník jazyka českého, díl IV. část 1. P – Průsvitně, strana 761
- ↑ Ibidem, díl IV. část 1. P – Průsvitně, strana 759
- ↑ Ibidem, díl III. N – O, strana 1168
- ↑ Ibidem, díl III. N – O, strana 756
- ↑ Teyssler-Kotyška, díl III. clonka – dvojité, strana 402
- ↑ Domácí vševěd, díl I. A – H, strana 407
- ↑ Viz heslo stolice v KOTT, František Štěpán: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický, díl 2. O – P, V. Šimáček, Praha, 1880. Strana 766 – https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9a1573c3-5ee6-4ea7-bc1e-b254ae7766ac
- ↑ Ibidem, díl IV. část 1. P – Průsvitně, strana 760
- ↑ Ibidem, díl V. S – Š, strana 807
- ↑ Ibidem, díl V. S – Š, strana 809
- ↑ Ibidem, díl IV. část 2. Průsvitněti – Ř, strany 759 a 1148
- ↑ Chod tohoto domova důchodců zajišťovalo 12 řemeslníků, které zachytila kronika při práci v letech 1425/26. Byl mezi nimi i bednář Hans Starb (*1387 – 1485), tehdy ve věku 39 let, který se roku 1468, kdy mu bylo 81 let, stal sám důchodcem, což dokládá text který byl k jeho ilustraci připojen text zřejmě krátce po jeho smrti: „Anno M CCCC und Im lxxxv Jar am tage blasy Stazb Hanns gebenpach ein pudner der do was der 48 und 17 bruder am almusen.”, který oznamuje že „Páně 1485 (tisíc, čtyři sta, a ještě osmdesátpět let) zemřel ve věku 98 let Hans Starb, co tohle dělal, a byl 17 let bratrem v důchodu.” U ostatních řemeslníků jsou totiž uvedena pouze jejich jména. – http://www.nuernberger-hausbuecher.de/75-Amb-2-317-103-v/data
- ↑ Pro tento účel se tohle zařízení jeví přímo ideální, neboť trámek, který tiskne horní konec hoblovaného předmětu k příčce žebříku, pomáhá při odebírání třísky držet rovinu. Navíc lze zapojit váhu těla a jedním tahem odebírat delší třísku.
