Dřevěné kachničky
Tohle nejsou zrovna mé nejčerstvější výrobky, ale rád je předkládám vašemu posouzení a zároveň bych si malým testem chtěl ověřit, zda se mi podoba těchto dvou ptáků zdařila natolik, že lze určit o jaké druhy se jedná.
Obojí jsem vyřezal během několika dní, když jsme se ženou čekali, až se vyprší nekonečná černá mračna a my budeme moci pokračovat v našem osamělém putování Laponskem. Suché přístřeší nám poskytl malý otevřený sroubek na břehu jezera. Po jednom dni vyplněném sušením promoklých věcí a příjemným lenošením, jsem pojal touhu využít plynoucí čas něčím užitečným.
Vedle malého krbu ležela naštípaná polena z velmi prosmolené a voňavé borovice. V souvislosti s tím se mi náhle v mysli vybavily fotografie z jedné knihy, věnované starým americkým srubům. Na obrázcích interiérů tam totiž často byla na římse krbu umístěna ze dřeva velmi realisticky vyřezávaná kachna a to v životní velikosti. A najednou tu byl nápad, vyřezat si také něco takového jako památku z letošní dovolené. Měli jsme před sebou ještě dlouhou trasu divočinou a tak jsem se nakonec rozhodl pro výrobu jen dvou malých ptáků, s tím, že do kachny o velikosti 1:1 se pustím někdy později, třeba až budu mít vhodný materiál, víc času a taky svojí vlastní římsu krbu.
Byly to dva pohodové dni, v krbu praskalo, kvůli dostatku světla jsme seděli na špalcích hned u otevřených dveří, do zad nás hřálo teplo ohně, srubem voněl horký čaj a k večeru dokonce i lívance s čerstvými brusinkami. Skrz rám dveří byla úžasný výhled ven na jezero, které bylo neustále zkrápěno deštěm. Protější břeh byl lemován velkými kameny a řídkým borovým lesem. V něm k našemu velkému potěšení několikrát prošlo malé stádo pasoucích se sobů. Spolu jsme za ten čas prohodili jen pár slov, jinak jsme si užívali ticha a absolutní samoty. Zatím co moje dílo pomalu nabíralo tvar, žena z kusu borového polínka začala vyřezávat malou, asi tři či čtyři centimetry velkou kuličku - mimochodem, kdo jste si jen s pomocí nože nezkusil složit tuhle zálesáckou maturitu, tak vám to vřele doporučuji.
Čas nám pomalu a slastně plynul. Pak se konečně začaly trhat mraky a když se k večeru nesměle objevilo slunce, věděli jsme, že zítra zabalíme batohy a vyrazíme dál.
Doma v polici knihovny teď máme vystavenou pěknou dřevěnou kuličku umístěnou v kusu starého dřeva a také dvě plastiky vodních ptáků, to vše nám připomíná onu tehdy poněkud nostalgickou a zachmuřenou atmosféru deštěm zmáčené severské tajgy.
-
Velikost jsem volil podle místa v batohu
-
-
-
Kulička vyřezaná mojí ženou, vmáčknutá do kusu starého borového dřeva
PS: potěšilo by mne, kdyby jste mi napsali, o které dva druhy ptáků se jedná. První pták - portrét č. 1 - je v Evropě k vidění pouze na severu a ten druhý - portrét č.2 - se u nás na území bývalého Československa vyskytuje celkem běžně.
Publikováno 14. listopadu 2013 na bushcraft-portal.sk