Uživatel:Willy/ Sběr parohů
Přidám i já nějaké svoje zážitky s parohy. Někdy asi před 40 lety jsem získal dva nebo tři ročníky kanadského časopisu Wildlife. Jeden článek byl věnován lidem žijícím uprostřed divočiny. Součástí textu byla i tahle fotografie včetně popisu.
Nemohl jsem se toho obrázku nasytit, strašně moc jsem chtěl prožít nějaké podobné dobrodružství a vracet se z hlubokých lesů či hor s krosnou takhle vyzdobenou. Roky letěly, hraniční plot Československa nedával moc příležitostí podívat se do zaslíbeného kraje sobů. Přečetl jsem alespoň většinu tehdy dostupných knih od Mowata, Ingstada, Setona, Arsenjeva, ve kterých se o severské tundře a tajze psalo. Teprve až přišla doba s možnostmi cestovat, využil jsem první příležitosti a vyrazil do severního Finska. Příroda mě rozhodně nezklamala, byla to láska na první pohled a nezůstalo při jedné cestě. Kromě zážitků jsem si pak začal vozit i nějaké ty sobí shozy, kterých v Laponsku při troše pozornosti můžete nalézt docela dost. Ze začátku to byly jen menší exempláře většinou od mláďat a nebo od samic - ano sobí samice mají také parohy. Na ty větší parohy jsem si ale musel ještě počkat.
Postupně jsem uspokojoval svoje sběratelské touhy a naše výpravy byly co se týče sběru sobích parohů stále úspěšnější,
Pomalu jsem se začal rozhlížet po daleko vzácnější trofeji a tou byl losí shoz. Zatímco sobí shozy lze nalézt většinou v otevřené krajině tundry, losích shozy se dají najít spíš v řídké tajze.
Když jsem konečně našel svůj první losí, byl jsem nadšen i přes to, že byl hodně starý, ležel v mechu více roků a byl značně okousaný od myší. Postupně se mi podařilo nalézt celkem 6 shozů a jejich velikost se pomalu zvětšovala.
Ten zatím největší na mne před třemi roky čekal v nízkých vrbičkách na úpatí skalnatého masivu. To místo bylo moc hezké i paroh byl nádherný, ale cesta do civilizace ještě pár dní. Váha batohu poněkud vzrostla, ale moje radost neznala mezí.
Putovali jsme pak dál, kolem říčky ze které se dalo pít a na jejich březích byly všude stopy po činnosti bobrů. Připadal jsem si jako v zálesáckém ráji. Pro případné další hledače parohů ve Skandinavii mám velmi dobrou zprávu, nalezené shozy parohů můžete naprosto bez obav dovézt domů. Jejich sběr nepodléhá žádným vyhláškám, naopak paroží v kufru auta vyloudilo na tvářích švédských celníků jen shovívavý úsměv. Navíc u silnic si místní obyvatelé - Sámové přivydělávají kromě jiného právě prodejem sobích či losích parohů a nebo i výrobky z nich.
-
Konečně batoh skoro jako měl Bob Skowbo :-)!
-
Řeka která nás několik dní provázela, kláda o kterou je batoh opřen je ohlodaná bobry
-
Putování končí, už je jen potřeba naložit všechny laponské suvenýry do auta.
Publikováno 17. ledna 2014 na bushcraft-portal.sk
