Uživatel:Kili/ Na razie aniołek
Lásko, dávno tomu, co jsem Ti psal svá vyznání. Dopisní obálky plné laskavých slov a roztoužení v očekávání při pohledu do Tvých překrásných očí. Ano. Skrze jejich jiskru vnímal Tvoj blaženou přítomnost. Mocnou to nádheru. Až moc jsem si přál být s Tebou. Mínění okolnosti změnili. Ach, co jsem to jen provedl. Lásko. Je mi to moc líto. Propadl jsem ve Tvé zkoušce života. Příliš brzy. Nelze vrátit čas. Marný byl pak skok do hlubin moří oceánů, kde osamělost kapky na věky připomíná zradu. Plíce v žábra proměná potvrzují dokonalost vesmíru, kde se druhá šance nepřipouští a sklízí se tak plody slov. K čemu je pak moudrost zralého muže, když ho smrt stále jen obchází. Snad jen jako živá legenda cyklená do eposů o hlupákovi, který se své spřízněné duše zřekl. A nic už nezmění fakt, že opět žárem uvnitř rozhořen roztává jak sněhy horských velikánů, neboť vlastní vinou přišel o možnost být s Tebou. Držet Tě přitom za ruku a užívat si s Tebou Tvé společnosti. Beruško milovaná, sluníčko mého života. Mám naději i víru, že přichází nebo již přišlo období, kdy Fénix už proměnu nezažije, Narcis skrze zrcadlení hladiny spatří Echo k zulíbání a Judas. Ten nezradí svého Mistra.
