Uživatel:Kili/ Pro Martina
Milý Martine,
velmi rád bych Tě krátce seznámil s příběhem, jehož jsem se stal součástí, aniž bych tušil, jak mě doslova poznamená. Možná se Tě týká, možná ne. Kdo ví.
Než jsem narukoval na povinnou vojenskou službu v dobách socialistického režimu, po maturitě jsem se seznámil s dívkou, se kterou jsem si velmi rozuměl. Náhody neexistují. Měli jsme obdobné zájmy, názory i koníčky a vzdálenost pro naše setkávání vůbec nenarušovala blahodárnost domluvených toulek. Rozuměli jsme si prakticky beze slov. Ano. Jen pohledem. Či drobnými slůvky.
Je psáno v knihách, že se jedná o stejně frekvenčně naladěné bytosti. Měla tak úžasnou radost ze života, i když byl velmi těžký, nádherně se usmívala a v jejích očích pod černými vlasy by se jeden utopil. Nic neskrývala. Byla bezpodmínečná. Náš vztah byl více než přátelský, ale ve vší počestnosti. Ano, byli jsme nerozluční kamarádi.
V té době neexistovaly informační technologie matrixu, vše se řešilo domluvou na posledním setkání či psaným dopisem. Já makal s cikány u lopaty více než rok před vojnou na Těšínsku a ona studovala pajdák v Olomouci i když na Těšínsku měla domov, bydlela v Olomouci. A společenský či jiný dogmatický rozdíl – blok nebyl pro ni důležitý. Pamatuji si, že ji náš vztah z různých stran rozmlouvali v duchu společenských a rodinných vzorců.
Nebudu Ti popisovat úskalí kriminálu na zeleno. Zvláště u elitního výcvikového útvaru, kterým jsem chybně řešil útěk od lopaty. Dovolil jsem totiž, aby mě tam „přeprogramovali“. Velmi lehce lze dvacetiletého kluka zmanipulovat.
Ona nevynechala jedinou příležitost mě tam povzbuzovat a našla si čas navštívit mě i v kasárnách. Doslova se obětovala, aby mohla být na chvíli se mnou. A jednou, když za mnou opět přijela, rozloučil jsem se s ní. Nehezky. Napořád. Zradil jsem lásku. Nezasloužil jsem si ji.
Brzy tomu bude třicet let a já ji tam stále vidím. Jako v té písni, každý ráno když se probudím. Je to můj trest za to, že jsem řekl lásce ne, nechci. Ona byla láska. Bezpodmínečná. Tichá a trpělivá. Tolik hoře jsem ji způsobil. Tolik musím zaplatit.
A proč Ti to vlastně píši. Pro mne se ráj na zemi neopakoval. Zřekl jsem se lásky a přišel o všechno. Jako naivní hlupák, co nepoznal klenot svého života. A i když mne to mrzí, nic nezvrátím, neexistuje taková omluva. Měj se tedy na pozoru před klíčovými okamžiky.
K seznámení zůstaly snad jen zlatokopky, co si chtěly místo života jen „užívat“ a kterým se v odborné literatuře říká kalkulačky. Jejich „zamilovanost“ má své přesně stanovené podmínky. Jako v obchodě. Něco za něco. Zamilovanost totiž není láska !
Přemýšlej. Máš šanci vše ještě zvrátit. Láska je jen jedna. Hlavně mysli srdcem. Je to jen na Tobě.
J.
