Václav Marek
Václav Antonín Marek (⁕ 5. března 1908, Sadská – † 14. května 1994, Praha) byl český cestovatel, spisovatel, odborný publicista, lappolog a překladatel ze sámských jazyků. K woodcraftu jej přivedl prof. Seifert. Vašek byl oblíbeným návštěvníkem na slovenském Waldenu i na Samechově.
V roce 1929 odešel do ciziny. Po roce 1931 se usadil v norském Laponsku v údolí řeky Susny, dnes národní park Børgefjell. Za druhé světové války se účastnil norského odboje. Roku 1948 se vrátil do Československa. Pracoval v Myslivecké jednotě v oddělení výzkumu biologie zvěře a psal články s tematikou lovu a chovu lovných zvířat, lesnictví apod. Od roku 1951 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Strnadech na Zbraslavi, kde se zabýval půdní zoologií. Od roku 1955 byl zaměstnán v Československé akademii zemědělských věd v jejím Ústavu vědeckotechnických informací jako odborný dokumentátor a odborný pracovník. Museum v norském Hattfjelldalu vytvořilo z Markovy dokumentační činnosti expozici a vztyčilo mu v údolí Susny pomník. V národním parku Børgefjell se lze též projít po "Markově stezce".
Dílo
- Kočovníci věčné touhy. (Blok, 1972)
- Noidova smrt. Pohádky a pověsti z Laponska. (Triáda, 2000)
- Staré laponské náboženství. (P. Mervart, 2009)
