Besídky

Besídky, německy „Knabenhort”, začaly vznikat v Německu a Rakousko-Uhersku koncem 19. století. Šlo o sekulární zařízení, které poskytovalo učňovské mládeži kromě možnosti přenocování také prostor ke hrám a vzdělávání v jejich volném čase (neděle a svátky). Oproti městským družinám, které začaly vznikat mnohem později, sdružovaly výlučně chlapce ve věku od 10 do 18 let.

Ty pro chlapce z venkova fungovaly sezónně od října do července, neboť přes léto se vraceli domů, kde pomáhali při žních. Ale byly i takové co fungovaly celoročně. Jejich zřizovateli byly jak soukromé osoby tak spolky. Např. evangelický spolek „Jugendverein” v německém Stuttgartu (Baden-Württembersko) začal v rámci svého domu pro mládež provozoval besídku („Feierabend“) s kapacitou pro 400 chlapců, již od roku 1868. Byla otevřená během všedních dnů od 18:00 a v neděli a svátku po celý den. V 19:00 měli chlapci zajištěnou večeři a po ní se mohli ve společenské místnosti bavit dle vlastního vkusu. Jak uvedl se svém spisku o učňovských besídkách roku 1903 jeho autor Václav Schuster, během zimy se v ní scházelo až 200 chlapců.

„Knabenhort” (česky besídka), byl původně název spolku, založeného roku 1850 v bavorském Mnichově, který podle Schustera roku 1903 provozoval v Mnichově již 4 besídky. A jím se později inspirovaly nejenom další německá města, ale i rakousko-uherská. Schuster uvedl že první besídka tohoto typu pro učňovskou mládež byla v Rakousko-Uhersku založena r. 1895 ve Štýru (Steyr) tamním živnostenským spolkem.

Podnět, k zakládání besídek i v jiných městech Rakouska-Uherska vyšel z poslanecké sněmovny říšské rady, která formou rezoluce vybídla vládu k tomu, aby vznik takových besídek podporovala. Na to konto vyzvalo Ministerstvo obchodu obchodní a živnostenské komory aby pro blaho svých učňů začaly takové besídky zakládat. A ve stejné době vydal Alois Naske brožuru „Die Errichtung von Lehrlingshorten” (1900).

V zemích království českého se však začaly besídky pro učně zakládat až poté, co se rozhoupal zemský výbor království Českého který počátkem roku 1902 přijal návrh zemské živnostenské komise, podaný již zmíněným Václavem Schusterem. Vysvětlení je prosté. Pro českou mládež organizovaly takové „besídky” již od roku 1884 sokolské jednoty za účelem výchovy dorostu.

Besídka, je zdrobnělina od slova „beseda”. Podle nejstaršího záznamu, co se mi podařilo dohledat (1804), se tak označovalo loubí v zahradě, dnes obvykle nazývané pergolou, ovšem nepochybně proto, že se zde pod jeho ochranou vedly besedy, neboli rozhovory. Později se tak označovaly i lehké stavby, určené k posezení.

Německý výraz má jiný původ. „Knabenhort”, je složenina původně vytvořená ze slov knaben- (chlapecký) a Hort (skalní pevnost) či též Horst (doupě). Zkrátka, místo kde mají chlapci bezpečné útočiště.

Za synonymická lze tato slova považovat proto, že obě označují podobné zařízení, kde se scházela školní mládež k tomu aby společně, pod dohledem dospělých vyvíjela nějakou činnost.

Zde si mohli společně hrát, zpívat, cvičit, učit se, či poslouchat přednášky. A právě přednášková činnost, společný zpěv a čtení byly způsobem pozvolné indoktrinace mládeže, která položila do budoucna mezi národy bývalé Rakousko-Uherské monarchie jen těžko překonatelné bariéry.

---