Warren, 1853/ Chapter II

Z thewoodcraft.org
Verze z 6. 8. 2023, 21:15, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Kapitola II.

Totemické rozdělení O-jib-wayů

Totemický systémLegenda o vzniku prvních rodůPřehled totemůA-wause – rod „Ryby”, jeho dílčí rody a fyziognomická charakteristika • [[#II-5|]] • [[#II-6|]] • Legenda o spiknutí proti rodu „Ryb” (A-wause)Současné postavení a četnost příslušníků tohoto rodu mezi OdžibvejiBus-in-as-e, neboli rod „Jeřába”Jeho postavení v rámci kmene a fyziognomická charakteristika • [[#II-11|]] • Jména jejich nejznámějších náčelníkůAh-awh-wauk neboli klan „Potáplice”Postavení a nárokyJejich hlavní náčelníciNoka, neboli klan „Medvěda”Jejich počet a postavení v kmeniFyzická charakteristikaJejich váleční náčelníciKlan „Vlka”Jeho postavení a původNáčelníciMonsoneeg neboli klan „Losa” a klan „Kuny”Jejich původ a jména nejznámějších mužůLegenda, která objasňuje jak uzavřeli koaliciAddik neboli klan „Soba”Totemický systém zasluhuje další výzkum

Totemický systém

Při studiu algonkinských zvyků, obyčejů, a zvláštností s nimi spojených, mne ze všeho nejvíc zaujalo, jak velkou roli u nich hraje příslušenství k rodu[1].

Algonkinové jsou dnes roztříštěni do velkého množství skupin (kmenů), které se vzájemně neliší jen názvem, či lokalitou kde žijí, ale také tím, jak mluví. Ovšem rozdíl v dialektu[2], je pouze důsledkem dlouhodobého odloučení těchto skupin. U některých skupin to způsobila příliš velká vzdálenost, která vedla k přerušení vzájemného kontaktu. Ale někdy zapříčinila přerušení vzájemných styků a odtržení od hlavní skupiny jiná okolnost, třeba rozmar, či příbuzenská hádka. A ty příčiny se promítly do příběhů co si algonknové předávají z generace na generaci. A tak nám jejich orální tradice umožňuje odhalit společné kořeny i u kmenů, které jsou jinak z jazykového hlediska velmi odlišné. Díky tomu víme, že od jejich rozchodu, neuplynula žádná staletí, jak by se mohlo z jazykového hlediska na první pohled zdát. Ty příběhy svědčí o tom, že k nim došlo v relativně nedávné minulosti.

Ovšem k totemickému rozdělení, které je u algonkinů založeno na pokrevní linii a příbuzenských vztazích, neochybně došlo už velmi dávno. Svědčí o tom rozdělení společenských rolí v kmenech podle příslušnosti k rodu, které je u všech algonkinských kmenů důsledně dodržováno. Právě tenhle fakt potvrzuje, že k vytvoření totemického systému u algonkinů muselo dojít už v době, „kdy Země byla ještě nová”.

Tenkrát si každý rod vybral svého symbolického zástupce z živočišné říše s jehož vlastnostmi se ztotožnil. Obvykle to byl nějaký čtyřnožec, pták, ryba nebo plaz kterého dobře znali z okolní přírody – a totem[3] není ve skutečnosti nic jiného, než symbol tohoto zvířete, značka, která se dědí po otci[4].

Klíčovou roli má totemický systém především z hlediska udržení kvalitního genofondu[5]. Manželství mezi jedinci, co náleží ke stejnému totemu[6], je zapovězeno a z hlediska morálního kodexu Odžibvejů je takový partnerský svazek ten nejhorší přestupek, jaký lze v tomto směru spáchat. Jen pro srovnání – je to stejné, jako kdyby si mezi bělochy vzal bratr za partnerku vlastní sestru. Traduje se, že dřív se takový přestupek trestal smrtí, kdežto dnes, pokud se dají dohromady partneři co patří ke stejnému rodu, hrozí leda to, že se stanou cílem neustálých výčitek svých rodičů. Ovšem je na místě poznamenat, že i v dnešní poněkud degenerované současnosti, se něco takového přihodí jen výjimečně.

Na pokrevní příbuzenství se ohlížejí všechny kmeny a když se potkají dva algonkini z různých kmenů, co mají stejný symbol rodu - neboť v každém kmeni se vyskytují jejich zástupci - nepochybují o tom, že pocházejí ze stejného obecného předka, protože tohle povědomí příbuznosti mezi nim stále udržuje. Příslušník stejného totemu, byť patří k odlišnému kmeni, je pokrevně úzce spřízněn se všemi ostatními indiány, co mají stejný totem, nejen v rámci svého vlastního kmene. A považuje za příbuzné všechny členy stejného rodu i v jiných kmenech, přestože je od sebe dělí dlouhá léta vzájemného odloučení a do svého setkání neměli ani tušení o své vzájemné existenci.

Bohužel nemám dost informací o všech existujících rodech v rámci různých skupin kmenů co se vyskytují v Americe, abych mohl s jistotou říct, že tohle dělení na rody zachováno a stále uznáváno jen u algonkinů. A nemám ani dost informací k tomu, abych mohl tvrdit, že ostatními algonkinskými kmeny se tenhle totemový systém dodržuje stejně striktně, jako u Odžibvejů, Ottawů a Potawatomiů. Ale mohu s jistotou říct, na základě vlastního zkoumání a dotazů, že mezi Dakoty nic takového není. Existuje u nich sice několik lidí, co se hlásí k totemu Vodního ducha (), ale to jsou potomci Odžibvejů, co jejich předky v dřívějších mírových dobách zplodili s Dakotskými ženami.

Winebagové mají systém, který se tomu popsanému podobá, ale nemohu říct jestli si ho vytvořili sami, nebo ho jen odkoukali od Odžibvejů během dlouhých let kdy se vzájemně setkávali, když společně pobývali v okolí Green Bay a dalších částech dnešního státu Wisconsin.

Na základě těchto a mnoha dalších skutečností, které ještě budou vyjmenovány, o lze uvažovat, proto soudím, že výzkum totemického rozdělení je velmi důležitý a tak se mu mělo rozhodně věnovat víc pozornosti, než jaká tomu byla věnována – všemi uznávanými autory, co studovali indiány a něco o nich napsali – doposud.

 

Legenda o vzniku prvních rodů

Na základě učení Midéwiwinu, Odžibvejové věří, že na počátku bylo pouze pět totemů a všechny následující generace pocházejí z nich.

Ovšem legenda, na které je tato víra založena, je do všech detailů známá jenom těm, co byli zasvěceni[7]. Jako všechny starobylé legendy algonkinů neobsahuje nic konkrétního, čeho by se dalo chytit a něco k tomu říct, takže ji zde uvedu slovo od slova, jak mi byla odvyprávěna.


“Když byla Země ještě nová, žili všichni Anišinábe [v jednom wigwamu], na břehu velké slané vody.

Když tu se velké hlubiny náhle vynořila [skupina] šest bytostí, podobných lidem, která do něj vstoupila.

Jeden z nich si zakrýval oči a neodvažoval se na Anišináby podívat, přestože byl velmi zvědavý.

Nepodařilo se mu potlačit zvědavost a při jedné příležitosti částečně poodhrnul roušku[, která zakrývala jeho zrak] ale když pohlédl na jednoho z Anišinábů, padl okamžitě mrtev k zemi, jako by ho někdo srazil.

Ačkoli úmysly téhle bytosti byly vůči oběti přátelské, pohled jeho oka byl tak silný, že mu způsobil okamžitou smrt.

Jeho druhové ho proto přiměli, aby se vrátil do lůna velké vody, ze které se pravděpodobně vynořili.

Zbylých pět zůstali s Anišináby a stali se pro ně požehnáním. To od nich pochází těch pět velkých rodů, známých mezi Odžibveji pod obecnými názvy:

  • Ryby – A-waus-e (W.) Awâssi (B.)[8]
  • Ptáci co svým křikem vyvolávají ozvěnu – Bus-in-aus-e (W.) Passwéwesi binéssi (B.) [9]
  • Ptáci co žijí v hejnu – Ah-ah-wauk (W.) Bimaamog binessiwag (B.)[10]
  • Šelmy – Noka (W.) Nôka (B.)[11]
  • Čtvernožci[12] – jejichž typickým představitelem je los Monsone (W.) Mons (B.) případně kuna Waub-ish-ash-e (W.) Wâbijéshi (B.), typickým zástupce podskupiny „malých pacek”[13].
Ovšem tahle jména se používají jen pro označení základních skupin totemů. V současné době je v každém algonkinském kmeni zastoupeno minimálně patnáct až dvacet totemických symbolů rodů, přestože jich podle legendy původně vzniklo jenom pět:[14]

Přehled totemů

U překladu totemických jmen do češtiny jsem uvedl i fonetickou verzi algonkinského jména, která vychází z výslovnosti uvedené v gramatice a slovníku odžibvejštiny Fredericka Baragy. Jsou zapsaná s využitím české transkripce. Jejich přepis do IPA transkripce naleznete v příloze A. Ve Warrenově textu jsem zachoval, pro snazší orientaci při srovnávání tohoto textu s originálem, Warrenovu transkripci odlišenou od ostatního textu využitím kapitálek.
1. Jeřáb neboli Adžidžák Uj-e-jauk (W.), angl. Crane
2. Sumec neboli … Man-um-aig (W.), angl. Catfish
3. Potáplice neboli Mong Mong (W.), angl. Loon
4. Medvěd neboli Mukwa Muk-wah (W.), angl. Bear
5. Kuna neboli … Waub-ish-ash-e (W.), angl. Marten
6. Karibů neboli Adik (B.) Addick (W.), angl. Rein Deer
7. Vlk neboli Mahíkan Mah-een-gun (W.), angl. Wolf
8. Vodní duch neboli … Ne-baun-aub-ay (W.), angl. Merman
9. Štika neboli … Ke-noushay (W.), angl. Pike
10. Rys neboli … Be-sheu (W.), angl. Lynx
11.* Orel neboli Migizí Me-gizzee (W.), angl. Eagle
12. Chřestýš neboli Šišigwi Che-she-gwa (W.), angl. Rattlesnake
13. Los neboli Můz Mous (W.), angl. Moose
14.* Kormorán neboli … Muk-ud-a-shib (W.), angl. Black Duck neboli Cormorant
15.* Husa neboli Niká (B.) Ne-kah (W.), angl. Goose
16.* Pakaprovec neboli Namébin (B.) Numa-bin (W.), angl. Sucker
17.* Jeseter neboli Numa Numa (W.), angl. Sturgeon
18.* Síha neboli Atikameg (B.) Ude-kumaig (W.), angl. White Fish
19.* Bobr neboli Ámik (B.) Amik (W.), angl. Beaver
20.* Racek neboli … Gy-aushk (W.), angl. Gull
21.* Sokol neboli … Ka-kaik (W.), angl. Hawk

Tohle je přehled všech totemických symbolů rodů, s nimiž se můžete setkat ve všech větších algonkinských vesnicích a skupinách.

Mezi ty nejvýznamnější patří rody: Jeřába Uj-e-jauk, Sumce Man-um-aig, Medvěda Muk-wah, Kuny Waub-ish-ash-e, Vlka Mah-een-gun a Potáplice Mong. A to nejenom z občanského hlediska daného svým rodovým předurčením, ale také z hlediska počtu, neboť jejich zástupci tvoří obvykle až osm desetin populace kmene.

Na mnohé z totemů zde uvedených však nejspíš nenarazíte, neboť také pisatel těchto řádků se o jejich existenci dozvěděl až díky pečlivému pátrání. Jen výjimečně tedy narazíte v rámci nějakého kmene na jedince, jehož totemem bude Husa Ne-kah, Bobr Amik, Pakaprovec Numa-bin, Jeseter Numa, Racek Gy-aushk, Jestřáb Ka-kaik, Kormorán Muk-ud-a-shib či Síha Ude-kumaig. Vyskytují se jen u nejvzdálenějších algonkinských skupin, co žijí až na severní hranici země Odžibvejů, mezi kmeny Musk-keeg-oes a „Bois Forts”.

Algonkinští staříci, kterých jsem se na tohle téma obzvlášť vyptával, tvrdí, že všechny tyhle totemy jsou jen podskupinami původních pěti velkých rodů anišinábů, které se rozdělily na samostatné menší skupiny, které si našly své vlastní totemické zvíře, bez toho, že by při tom přestali brát zřetel na to, do jaké hlavní rodové skupiny jejich totemické zvíře patří. K tomuto rozdělení došlo postupem času, stejným způsobem, jako došlo k rozdělení na samostatné kmeny.

A každý z těchto rodů lze snadno zařadit do jedné z těch pěti hlavních, jejichž jména jsme již uvedli.

A-wause – rod „Ryby”, jeho dílčí rody a fyziognomická charakteristika

 

O rodu ryb A-waus-e mi poskytl mnoho informací Aish-ke-bug-e-coshe (známý mezi bělochy pod zkrácenou verzí svého jména. Angličané mu říkali „Flat Mouth” a francouzi „Guele Plate” – (Poznamenal Keny))), starý a spolehlivý náčelník Pillagerů a Severních Odžibvejů a zároveň uznaný, v současné době žijící náčelník tohoto rodu. Od něj jsem se dozvěděl, že symbolem tohoto rodu je velryba (Me-she-num-aig-way), která podle jeho popisu odpovídá Leviatanovi, o kterém se zmiňuje Bible. A jde o stvoření, které patří mezi duchy, které uctívají během rituálu Me-da-we.

Součástí tohoto rodu jsou i rodové větve, které mají v totemu sumce (Man-um-aig), vodního ducha (Ne-baun-aub-ay), jesetera (*Numa), štiku Ke-noushay, síhu (*Ude-kumaig) a pakaprovce (*Numa-bin). Což znamená že do tohoto obecného rodu ryb A-waus-e se zahrnují i všechny ostatní rybí totemy.

Příslušníci tohoto rodu se z fyziologického hlediska vyznačují dlouhověkostí a řídkými, jemnými vlasy, zejména ve stáří. Uvidíte-li starého plešatého indiána z kmene anišinábů, můžete si být jisti, že je to někdo z rodu ryb (A-waus-e).

Legenda o spiknutí proti rodu „Ryb” (A-wause)

Podle legendy se před mnoha generacemi se s výjimkou rodu Ah-ah-wauk („ptáků co žijí v hejnech”), ostatní rody proti Rybám spojily, a rozpoutaly válku proti A-waus-e s úmyslem je vyhladit.

Ale Ryby se ukázaly být silnější, než si mysleli a přestože se jich proti němu spiklo tolik, nedokázali je porazit, takře přes veškerou snahu spiklenců nad nimi Ryby zvítězily. Od té doby si příslušníci rodu Ryb A-waus-e v kmenových radách nárokují jistou převahu nad těmi ostatními.

Řekl mi též, že ze šesti bytostí, které co se vynořily z velké vody a daly vzniknout jejich rodům, se jejich praotec objevil jako první a byl vůdcem těch ostatních.

Současné postavení a četnost příslušníků tohoto rodu mezi Odžibveji

Z devíti tisíc Odžibvejů, co žijí na území Spojených států kolem břehů Hořejšího jezera a pramenů Mississippi, jich plná tisícovka patří k rodu ryb Aw-aus-e. A jsou to všichni příslušníci rodu ryb Aw-aus-e, co se v současné době vyskytují na území Spojených států.

Bus-in-as-e, neboli rod „Jeřába”

 

Bus-in-as-see, rod „Jeřába”, je rovněž velmi silný a v rámci algonkinských kmenů hraje důležitou roli. Jeho členovy najdete hlavně na jižním břehu Hořejšího jezera a na východě v Kanadě, ale na jeho zástupce narazíte všude, kde vkročili algonkinové aby tam zapálili své ohně.

Doslovný překlad význam jeji totemového jména je „Tvůrce ozvěny”. odvozený od slova Bus-wa-wag – „ozvěna”, která se vrací při hlasitém, jasném a do daleka slyšitelném křiku jeřába.

Zástupci tohoto rodu je známí tím, že mají přirozeně silný, znělý hlas. Proto patří mezi uznávané řečníky algonkinských kmenů. V dřívějších dobách, když se různé kmeny scházely při poradách, vystupovali jako mluvčí svých kmenů.

Tvrdí, a jsou o tom očividně přesvědčeni, že právě oni mají v rámci alginkinských kmenů nárok na to aby zastávali vůdčí postavení nad všemi ostatními rody právě oni.

Jména jejich nejznámějších náčelníků

Příslušníkem tohoto rodu byl i zesnulý náčelník Shin-ga-ba-wos-sin, který žil v Sault Ste. Marie.

Když se roku 1825 uzavírala v Prairie du Chien smlouva s guvernérem Lewise Cassem byl uznáván za hlavního náčelníka svého kmene a jako takový se pod ni podepsal.

V současné době je považován za náčelníka tohoto rodu Ah-mous (česky „Malá včela”, angl. „Little Bee”), syn již zesnulého váženého náčelníka z Lac du Flambeau Waub-ish-gaug-aug-e (česky „Bílá vrána”, angl. „White Crow”).

Patřil do něj i starý válečný náčelník Ba-be-sig-aun-dib-ay (česky „Kudrnáč”, angl. „Curly Head”), jehož jméno je spjato s historií kmene, a který zemřel při návratu domů po uzavření výše zmíněné smlouvy v Prairie du Chien. Byl občanským i válečným náčelníkem mississippských Odžibvejů. A jediný zástupce svého rodu u téhle skupiny algonkinů, co tak dlouho a statečně bojovala s divokými Dakoty o vládu nad západním břehem Mississippi, který je nyní domovem Winnebagů.

A také již zesnulý proslulý Hole-in-the-day I. a jeho bratr Song-uk-um-ig (Silná země), který na základě posledního přání Hole-in-the-day I. náčelnickou funkci po svém bratru zdědil, neboť zemřel bezdětný. Také Weesh-e-da-mo[15], syn Ais-sance[16], který se stal v minulosti náčelníkem probritských anišinábů z Red River[17] je z tohoto rodu. Je to sice ještě mladý muž, ale již obdržel dvě americká vyznamenání, jedno z rukou plukovníka naší armády a druhé z rukou guvernéra minnesotského teritoria. A naší vládou (U.S. Goverment) je uznáván coby náčelník algoninské skupiny od Pembine River.

Tyhle skutečnosti uvádím proto proto, aby ukázaly jak významí jsou mezi anišináby příslušníci tohoto rodu a jak velký mívají vliv na celý kmen.

Dá se říct, že Jeřábi, kdekoliv na rozsáhlém území svého lidu postaví svůj wigwam, jsou uznáváni coby náčelníci.

Mohou se také pochlubit rovněž takovými lidmi, jako byl Keesh-ke-mun, náčelník skupiny z Lac du Flambeau, či Che-suh-yauh a Waub-ij-e-jauk (Bílý jeřáb) z La Pointe, nebo Shaug-a-waum-ik-ong. To všechno byli věhlasní náčelníci, když navázali první styky s bělochy.

Rovněž i menším počtem členů zastoupený rod *Me-gizzee, co používá jako svůj symbol orla, patří k rodu Bus-in-aus-e.

Ah-awh-wauk neboli klan „Potáplice”

 

Také rod Potáplice Ah-ah-wauk, tvoří důležitou součást anišinábských kmenů, neboť se i jeho členové považují za náčelnický rod s ušlechtilým původem, a jeden argumentů, který má být důkazem tohoto postavení má být to, že příroda umístila na krk potáplice bílý límec, který se podobá náhrdelníku z mušlí megis, či wampumu na krku náčelníka, jenž bývá symbolem jeho cti.

To pochopitelně Jeřábi a příslušníci jejich rodů popírají a tvrdí, že hlavní náčelníci z rodu Potáplice Ah-ah-wauk jsou potomky jedinců, které při jisté příležitosti povýšili do náčelnické funkce teprve Francouzi v Quebecu, jak bude ještě zmíněno během následujícího líčení jejich historie.

Každopádně ani tento rod nemá nouzi o náčelníky, co hráli významnou roli v záležitostech anišinábů, jejichž jména jsou tak spojena s jejich historií.

Uznávaným náčelníkem tohoto rodu je Ke-che-waish-keenh (Velký bizon), vážený a ctihodný náčelník skupiny algonkinů z La Pointe a hlavní náčelník všech dalších skupin na Hořejším jezeře a ve Wisconsinu, jehož význam jako jednotlivce mezi nimi posiluje postavení rodu Potáplice Ah-ah-wauk.

Pochází z něj také náčelník skupiny ze Sandy Lake na horním toku Mississippi.

A patří do něj také menší rody Husy *Ne-kah a Kormorána *Muk-ud-a-shib.

Noka, neboli klan „Medvěda”

 

Rod Medvěda No-ka je početnější než kterýkoli jiný rod algonkinů. Jeho příslušníci tvoří plnou šestinu příslušníků celého národa Anišinábů.

Už v dávných dobách se tenhlo početný rod rozdělil na řadu menších rodů, které si za své totemy zvolily jen části medvědího těla, jako je hlava, noha, žebra atd. Od té doby se opět všichni sjednotili pod jednoho náčelníka a jediný rozdíl, kterými mezi sebou stále ještě rozeznávají, je rozdíl mezi medvědem obecným a medvědem grizzlym.

Jsou to uznávaní váleční náčelníci a bojovníci kmene, co drží válečnou píšťalu a válečný kyj, a také jsou často označováni za opory kmene proti jeho nepřátelům.

Obecně se říká a mezi jejich soukmenovci to je pozorovatelný fakt, že členové rodu Medvěda No-ka se svou povahou podobají zvířeti, které mají v totemu.

Bývají mnohdy špatně naladěni a rádi bojují, a proto se o nich říká, že hlavně díky nim byly kmen anišinábů věčně v nesnázích a válkách s jinými kmeny, ve kterých však byli zpravidla hlavními a předními aktéry.

Jsou fyzicky dobře postavení a pisatel těchto řádků si povšiml skutečnosti, že mívají delší, větší a masivnější hlavu s těmi nejčernějšími vlasy, které jim ve stáří jen zřídkakdy prořídnou či zbělají.

Nyní (psáno roku 1852) je nejznámnějším mužem rodu Medvěda No-ka mladý Hole-in-the-day, (syn velkého válečného náčelníka téhož jména), uznávaný náčelník skupiny asi dvanácti set Odžibvejů z Mississippi.

Také Ka-kaik (Jestřáb) od řeky Chippeway a Be-she-ke (Bizon) od jezera Leech Lake mají jako váleční náčelníci mimořádný vliv.

Klan „Vlka”

 

Mah-een-gunů neboli vlčí totemové rodiny je málo a žijí převážně na řece St.Croix a v Mille Lac.

Kmen k nim obecně vzhlíží s velkou úctou.

Odžibvejové tohoto totemu odvozují svůj původ z otcovy strany od Dakotů.

Na-guon-abe. civilní náčelník z Mille Lac, může být považován za hlavního muže tohoto rodu.

Mun-o-min-ik-a-she (výrobce rýže), který se nedávno přestěhoval ze St. Croix do Mille Lac se svou skupinou, je mezi svými druhy velmi významný.

Monsoneeg neboli klan „Losa” a klan „Kuny”

Waub-ish-a-she neboli rodina Martenů tvoří v kmeni početnou skupinu a je jedním z předních klanů.

Podle tradice pochází ze zbytků zajatců divokého a bojovného kmene, který vyhubily srostlé alžírské kmeny a kterému říkají Mun-dua.

Hlavními muži klanu jsou nyní náčelníci Waub-ish-ash (Marten) od řeky Chippeway, Shin-goob (Balsam) a Nug-aun-ub (Sedící) z Fond du Lac.

Slavní Ke-che-waub-ish-ash od Sandy Lake, Sha-wa-ke-shig od Leech Lake a Muk-ud-a-shib (neboli Černý kačer) od Red River byli příslušníky tohoto rodu.

Ve své době se významně zasloužili o to, že Dakotům vyrvali zemi a vyhnali je na západ.

Všichni tři zemřeli na bitevních polích - první v boji u Elk River, druhý při masakru u Rum River a třetí padl v boji na západních prériích proti obrovské přesile; ale jeden ze čtyřiceti, kteří s ním bojovali, unikl válečnické smrti.

Pod obecným pojmem Mous-o-neeg jsou zahrnuty rodiny totemů kuny, losa a soba.

Aish-ke-bug-e-coshe, starý náčelník Pillagerů, mi vyprávěl následující tradici, která vysvětluje koalici nebo blízkou příbuznost mezi totemy losů a kun: -

Legenda, která objasňuje jak uzavřeli koalici

"Rod losího totemu, označovaný jako Mous-o-neeg, byl před mnoha staletími, kdy Odžibvejové žili směrem k vycházejícímu slunci, početný a mocný.

Žili shromážděni sami v jedné velké vesnici a vyznačovali se bojovnou a svárlivou povahou.

Byli špatně naladění a pyšní na svou sílu a statečnost.

Z nějakého nepatrného důvodu začali válčit se svými bratry z martenského totemu.

Marteni, kteří těžce trpěli nájezdy a nebyli schopni se s Myš-o-neegy vypořádat sami, svolali různé klany kmene na poradu a požádali je o pomoc a ochranu.

Mezi jednotlivými totemy byla uzavřena všeobecná dohoda a bylo rozhodnuto, že muži z protivného a hašteřivého rodu Moose-negů budou vyhubeni.

"Byl dohodnut plán jejich náhlého a úplného zničení a bylo nařízeno postavit radní srub, který byl úzký a dostatečně dlouhý, aby se do něj vešli všichni bojovníci Mous-o-neegů.

Kůly této lóže byly zasazeny pevně a hluboko do země a těsně vedle sebe a nahoře byly silně zkrouceny a upevněny k sobě.

Přes tuto konstrukci byly podélně přivázány a jako proutí opracovány další zelené kůly, a to tak těsně vedle sebe, že by lidská ruka sotva prošla některou částí konstrukce, tak těsně a pevně byla postavena.

Přes tento rám byl zevnitř, jen dlouhým úzkým otvorem nahoře, připevněn silný potah a obložení ze suché trávy.

"Když byla tato chýše dokončena, byli do vesnice losího totemu vysláni běžci a všichni jejich náčelníci a bojovníci slavnostně pozváni na národní radu a hostinu.

Tato výzva byla učiněna takovým způsobem, že ji nemohli odmítnout, i kdyby se jim to hodilo, a ve stanovený den se náčelníci a všichni válečníci lomeného rodu hromadně dostavili do vesnice svých smrtelných nepřátel (Martenů), kde byla postavena a připravena sněmovní chýše.

"Zavedli je do chýše, kde se shromáždili staří muži a náčelníci kmene, aby je přijali.

Mous-o-neegové vstoupili beze zbraní, a když jejich velký počet postupně zaplnil lóži, bývalí obyvatelé jakoby ze zdvořilosti vstali a odešli, aby jim uvolnili místo.

Přinesli před ně kotle plné vařeného masa a požádali je, aby se po únavné cestě najedli.

Zcela zaplnili dlouhou chýši, a když ji kromě nich opustil každý a oni byli zaměstnáni hodováním, které jim bylo předloženo, dveře na obou koncích se náhle zavřely a přivřely.

Poté k nim hlasitě promluvil náčelník martenského totemu, zopakoval všechny krvavé a zlé činy, které spáchali, a oznámil jim, že za tyto věci je národní rada rozhodla smést z povrchu země, kterou poskvrnili.

Lóže byla obklopena martenskými válečníky, kteří plnili úlohu katů; na hustou a suchou pokrývku trávy byly přiloženy pochodně a muži losího totemu, zápasící v plamenech a neschopní úniku, byli usmrceni ostnatými šípy vystřelenými úzkými otvory mezi kůly lóže, které je omezovaly.

Tímto strašlivým způsobem byli muži tohoto zlého klanu zničeni.

Jejich ženy a děti zajali Martenové a přijali je do svého klanu.

Tímto způsobem začalo úzké příbuzenství těchto dvou totemů, které jsou dodnes považovány za jeden rod."

Addik neboli klan „Soba”

Rodina sobů, která je odnoží rodu Mous-o-neeg, je málo početná a žije převážně na severním pobřeží Hořejšího jezera. Slavný válečný vůdce Odžibvejů Waub-o-jeeg (Bílý rybář), kterého si pan Schoolcraft ve svých spisech obšírně všiml, byl příslušníkem tohoto rodu, pocházejícího z větve, která se vystěhovala z Grand Portage u ústí Holubí řeky do La Pointe, Shag-a-waum-ik-ong, kde on a jeho otec Ma-moug-e-se-do (Velká noha) téměř před sto lety vzkvétali jako váleční vůdci a náčelníci svého lidu.

Totemický systém zasluhuje další výzkum

Ostatní odznaky nebo totemové symboly, které jsem vyjmenoval, tvoří nepočetné rody a jsou jen větvemi hlavních klanů, jichž jsem si všiml na předchozích stránkách.

Dokud nezískáme podrobný přehled o totemové historii a organizaci všech alžírských kmenů, bude obtížné plně určit počet rodových nebo velkých totemů, které jsou mezi nimi uznávány, a početní sílu každého z nich.

Toto téma si zaslouží důkladný výzkum a studium.

Považuji ho za nejdůležitější článek při řešení hlubokého tajemství, které zahaluje jejich původ.

I při nedokonalém vhledu, který o tomto tématu podali různí autoři, si nelze nevšimnout analogie, která v mnoha ohledech existuje mezi totemovým rozdělením Alžířanů a rozdělením Hebrejců na kmeny.

A pozoruhodná čistota, s níž se tento systém udržel po celé věky, nemá v dějinách lidstva obdoby.


  1. V originále „families” (Poznamenal Keny)
  2. Přes rozdílnou výslovnost si algonkinové rozumí ale podle dialektu lze každou jednotlivou kmenovou podskupinu zcela jednoznačně identifikovat
  3. Algonkinské slovo „Dodaim”, které uvádí Warren v originále je dle slovníku Fredericka Baragy oříznutá složenina „nind odem” – [nˈintoːtem], do češtiny přeložená znamená totéž co „můj erb”. Erb – „Odem” (viz Baraga, 1853 str. 314), je také symbolickým znakem rodu. A podle odžibvejské gramatiky se za „nin” (česky ukazovací zájmeno „já”, nebo též přivlastňovací zájmeno „moje”) přidává hláska „d” (vyslovovaná spíše jako „t”), pokud následující slovo začíná samoshláskou – což je v tomto případě „o”. (Poznamenal Keny)
  4. Stejně jako u nás příjmení. (Poznamenal Keny)
  5. Tenhle odstavec Warren ve svém textu nemá, ale je logickým úvodem pro následující informaci. (Poznamenal Keny)
  6. V Irokézské knize obřadů (angl. Iroquois Book of Rites), kterou vydal Horatio Hale, jako 2. svazek Brintonovy Knihovny domorodé americké literatury (angl. Library of Aboriginal American Literature), se na str. 51 a 52 o totemickém systému píše: “Existuje mnoho náznaků, co poukazují na to, že tenhle systém je pouze uměle zavedenou sociální konvencí. Která je přirozená jen v tom smyslu, jako je přirozená lidská touha po sdružování. Její důsledky se projevují stejným způsobem u všech stadií [vývoje lidské] společnosti. Středověké cechy, zednářská a jiná tajná bratrstva, náboženské organizace, obchodní spolky, kluby a dokonce i politické strany, to vše je projevem onoho sdružovacího instinktu. A indiánský klan byl v jádru rovněž spolkem osob, spojených společným poutem. … Zakladatelé Irokézské ligy udělali jen to, že tenhle systém sociálních spolků rozšířili na celou konfederaci[, takže se ] muž z rodu Vlků kmene Kaniengů považoval za bratra muže rodu Vlků kmene Seneků, přestože mezi nimi žádné jiné pouto nebylo.” – E.D.N.
  7. Warren je označuje jako „Medas”. (Poznamenal Keny)
  8. V době, kdy Frederick Baraga sestavoval odžibvejský slovník se tohle jméno používalo pro mníka, „kníratou rybu”. Což by ve spojitosti s následující legendou o tom, jak se objevil mezi algonkiny totemický systém naznačuje, že zakladatelem onoho rodu byl plešatý muž s knírem. Vůdce, lékař a učitel všech ostatních. (Poznamenal Keny)
  9. „Passwéwe” podle slovníku Fredericka Baragy doslova znamená „vyvolávat ozvěnu” a patří sem všechny rody, co mají ve svém totemu ptáky, co svým křikem do daleka ohlašují svoje teritorium. Podle všeho byl předkem onoho rodu ambiciózní muž, vůdčí typ se silným hlasem, protože typickým rysem a předurčením všech podskupin tohoto rodu zastupovat kmen vůči okolí. (Poznamenal Keny)
  10. Jméno, které uvádí Warren, je zřejmě alternativním slovem pro hejno, neboť napodobuje kejhání hejna za letu, které mu pomáhá udržet se pohromadě. Jak vyplyne z následujícího textu, bylo hlavním úkolem příslušníků tohoto rodu a jeho podskupin stmelovat kmen a řešit jeho vnitřní spory. Předkem byl tudíž nejspíš rozvážný, moudrý a spravedlivý muž. (Poznamenal Keny)
  11. Doslova to slovo znamená něco co je „hebké”. Nicméně podle zástupců téhle skupiny to bude nejspíš naznačovat, že jde o ty co se neslyšně blíží ke své kořisti. A protože je příslušníkům všech rodů z této skupiny předučeno bojovat, lze se domnívat, že také úkolem jeho zakladatele bylo zabezpečit celou skupinu před nebezpečím. (Poznamenal Keny)
  12. Zvířata, která byla pro algonkinské lovce nejběžnějším zdrojem potravy a kožešin. A zajistit to, aby měl celý kmen dostatek všeho pro své přežití je také předurčením rodů z této skupiny. A zřejmě to bylo také povinností první bytosti která byla zakladatelem téhle rodové skupiny.
  13. To jméno vychází z toho, že má v zimě bílý kožíšek. (Poznamenal Keny)
  14. Warren v závěru této kapitoly doporučuje podrobnější výzkum totemického systému. Podle toho co píše dál se původní rody nejspíš rozštěpily pokaždé, když podíl zástupců některého rodů překročil únosnou mez. Z hlediska genetiky to nehrálo žádnou roli, protože přes rozdílný totemický symbol tyhle rody nadále respektovaly předurčení a příslušnost k původní rodové skupině. A svého symbolického zástupce si pro svou podskupiny našel zakladatel téhle podskupiny ze stejné skupiny tvorů, do jaké příslušel rod, ze kterého pocházel. Viz příloha A. (Poznamenal Keny)
  15. (česky „Malá škeble”, angl. „Little Shell III.”)
  16. (česky „Malá škeble”, angl. „Little Shell II.”)
  17. Poté, co jeho otec, Aisaince I. zemřel, během Tecumsehova povstání r. 1813 u jezera Devil's Lake. (Poznamenal Keny)