Jaroslav Retka - Segwun
Jaroslav Retka - Segwun (⁕ 17. února 1906, Velké Kunčice – † 22. května 1958, Hranice na Moravě) jeho rodné jméno bylo Stoklasa. Seqwun se narodil jako Jaroslav Stoklasa ve Velkých Kunčicích (dnes Kunčice nad Ostravicí). Jeho matka Jana Retková (7. 5. 1874 Slezská Ostrava – ?), rozená Skarková krátce po jeho narození ovdověla, protože si již 14. 5. 1906 vzala Jana Retku (22.12.1873 Frýdek-Místek, Slezsko – 1942 Kunčičky), který měl domovskou příslušnost v Dobré u Frýdku. Bydleli v Malých Kunčicích 222.Pazderna
Jaroslav měl dvě sestry. Starší Berthu (29.2.1896 – ?)[1] a mladší, nevlastní sestru Violu (5. 12. 1910)[2].
Když zemřel jeho otec, bylo jeho matce 31 let a Bertě 9 let, takže pro jeho matku byl sňatek s o rok starším Janem Retkou, existenční nutností. Jejich vzájemný vztah byl ale zřejmě velmi dobrý, protože Jaroslav po roce 1921 přijal jeho příjmení za své.
Ve sčítacím archu z 16. února 1921 se uvádí, že 15 letý Jaroslav Stoklasa je student. Pravděpodobně studoval průmyslovku ve Vítkovicích, kde tehdy údajně existoval kmen Strážci lesa, který zanikl po dvou letech činnosti, r. 1922, údajně proto, že většina jeho členů odešla na vojnu. Lze tedy předpokládat, že tento kmen byl založen skupinou studentů z vyšších ročníků během roku 1920.
Jaroslavova rodina tehdy bydlela v Malých Kunčicích, v tzv. nové kolonii č.p. 222 a hned vedle v č.p. 223 bydlel jeho kamarád Jaroslav Mikeska - Slavoj. S ním a ještě s Aloisem Humplíkem během léta 1922 dali dohromady skupinu chlapců a k 1.1.1923 vznikla v Malých Kunčicích družina Děti Vatry, která se stala základem woodcrafterského kmene Blesku. Ten patřil v letech 1926-1928 mezi nejvýznamnější baštu hnutí lesní moudrosti v celém regionu a Jaroslav Retka - Segwun, byl jeho vůdčím duchem.
Členem LLM se stal 31.1.1926.
Na podzim 1927 šel Jaroslav Retka - Segwun na vojnu, ale i během vojenské služby se dál aktivně podílel kmenové činnosti.
Na sněmu LČW, který se konal v květnu 1929 na Samechově, získal Jaroslav Retka - Segwun titul "bojovníka" (sagamor). Stal se tak, spolu s Karlem Bukovanským z kmene Stříbrné luny jedním z prvních sagamorů v lize. A během léta vedl Segwun (=Jaro) tábor v Samechově, kterého se účastnila i velká část členů kmene Blesku.
Na podzim se kmen rozšířil o další woodcrafterskou skupinu z Hrabové a změnil název na Kmen Černého démantu, ale 29. října 1929 krach na New Yorské burze vyvolal celosvětovou hospodářkou krizi, která zanedlouho vyhnala z Malých Kunčic většinu starších členů kmene, včetně jeho vůdčích osobností za prací jinam.[3].
Ve školním roce 1929/30 absolvoval Jaroslav Retka, tehdy ještě pod jménem Jaroslav Stoklasa, spolu s Jaroslavem Mikeskou devítiměsíční (pravděpodobně rekvalifikační) večerní kurs obchodních nauk pro dospělé na Obchodní akademii v Moravské Ostravě.[4]
Krize ovšem nastala také v rámci LČSW. A provázely ji také krize partnerské (manželé Bukovanští) a osobní.
Nové vedení LČSW, v čele s Viliamem Valovičem - Manokim nasadilo ostrý kurz směrem k ortodoxnímu woodcraftu, v duchu hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám!”, což se odrazilo i ve kmeni Černého démantu, který měl díky tomu jepičí život.
Otrávený Segwun, kterého podle dochované korespondence zřejmě po prázdninách roku 1932 trápily i zdravotní problémy, ukončil činnost kmene a k nelibosti Josefa Kolesy veškerý kmenový majetek odeslal na ústředí.
Využil nabídky a přijal práci jako úředník v kamenolomu na Olšovci, nedaleko Hranic na Moravě kam se, i svou nastávající, rovněž bývalou členkou kmene Blesku, Soňou Šnajdárkovou z Kunčiček odstěhoval.[5]
Po válce Segwun pracoval údajně v místní cementárně[6]. Členem Ligy byl do 18.11.1933. Patřil zřejmě do skupiny, která své členství ukončila pro nesouhlas s vyloučením pražských woodcrafterů kolem časopisu Slunovrat_(kmenový_časopis). S bratry Teichmanovými stál u zrodu Družstva Walden, které postavilo chatu na Novém Hrozenkově, kterou po r. 1945 odkoupil.
Jeho vášní je sbírání lidových písní z oblasti Slezska, kterými pak zpestřoval program na táborech a sněmech. Po svatbě se Soňou Šnajdárkovou se mu narodila r. 1934 dcera, což omezilo jeho woodcrafterské aktivity pouze na Družstvo Walden, jehož byl členem je až do jeho zániku.
Po komunistickém puči v únoru 1948 se zřejmě stal někomu trnem v oku. Byl vězněn[7], a v koncem 50. let, záhy po návratu z vězení, zemřel.
Zdroje
- ↑ Bertha, rozená Stoklasová, se narodila 29. 2. 1896 ve Slezské (Polské) Ostravě a r. 1921, kdy se konalo sčítání ze kterého jsem získal jejich osobní data, jí bylo 25 let a pracovala jako dělnice v rourovně Vítkovických železáren. V té době byla ještě svobodná a bydlela rovněž ve Velkých Kunčicích. Vdala se krátce na to 26. listopadu 1922 za obuvníka z Vítkovic, Josefa Krowiarze (21.8.1895 Witanowice, Wadowice, Polsko - ?).
- ↑ Viola byla přítomna na ligovém sněmu v květnu 1929, kde složila své tabú – Stránka:vatra-28-4.djvu/14
- ↑ Alois Humplík, získal místo redaktora v Praze. Karel Kapica začal po vyučení pracovat ve Zlíně. Kornelius Kupidlovský - Rang
- ↑ Mikeska byl ve II. oddělení a Retka v oddělení třetím. Zdroj: Výroční zpráva obchodní akademie v Mor. Ostravě za školní rok 1929/30
- ↑ Koncem roku 1932 ještě bydlel na adrese Kunčičky 122, ale údajně na Olšovci pracoval již od r. 1931. Soňa Šnajdárková se stala stráží 15.7.1931. A podle legitimace měla zaplaceny příspěvky pouze jeden rok. Je sice možné, že po svatbě roku 1932 dostala legitimaci novou. Ale mnohem pravděpodobnější je, že s činností v LČSW po událostech roku 1932 skončili oba.
- ↑ Zmínila se o tom v osobním rozhovoru na podzim r. 1991 jeho dcera p. Spilková.
- ↑ Podle svědectví jeho dcery tehdy jeho žena Soňa ze strachu zlikvidovala veškeré materiály, které by mohly někoho kompromitovat. Z Retkovy woodcrafterské pozůstalosti tak zůstalo pouze fotoalbum bez popsaných fotografií. Jejich identifikace byla možná až na základě srovnání dalších zdrojů. To bohužel nebylo možné u nejstarších fotografií, které se týkají raných woodcrafterských počátků v Malých Kunčicích a okolí.
