Pokračování textu ze strany 23
… prvky Masaryk rozpoznal jako nejtypičtější rysy skautingu. To věčné nabádání k „studiu přírody“, spojené s planým mudráctvím, vede k poblouznění, odvádí od skutečného života a vede na cesty křivé, národu našemu zřejmě neprospěšné.
Spěchám skončiti a jsem u doslovu. Výtky stejné. „Pro vaření, polní hry, společnou zábavu, plané řečnění (můj bože, co ho je v této S. knize!), pro své zpěvy a hudbu nevidí a neslyší přírodu. Junáckému životu u nás — až na čestné výjimky ovšem — nedostává se dosud pravého obsahu. Je-li u chlapců, že tak hromadně chytají se skautingu, instinkt snahy po svobodě, volnosti, veselém životě nesmí toto nové zřízení ustrnouti na tom neurčitém. Cesta, kterou zveme junáctvím, musí už zůstati čistá (— kdo ji poskvrňuje? —), neboť je to jediná cesta, kterou ozdraví lidstvo. Protož nebojme se tomuto životu v přírodě — to také junáctví v podstatě je — dát náplň nejkrásnější: studium přírody.“ (Str. 552.)
Málo! Vedle toho i studium života. Jinak by byl skauting torsem.
A děkuje Setonovi: „za to, že neodložil zbraň v dobách posměchu a nepřízně všeho světa, že odhodil roušku anglického skautství, jež tolik zmámila mládež i její vůdce a dal se svou přímou cestou: zálesáctvím.“ (Str. 552.)
Nebyl to jediný důvod rozchodu Setonova s americkou organisací a ukázal jsem už jinde, že pěstovat tento systém výlučně, se u nás nehodí a ani nepovede, protože není u nás potřebných k tomu podmínek.
Přiznává pak S.: „Některé kapitoly byl jsem nucen pracovati podle vzorů cizích a tu snad přetrhla se nit jednotného ducha, kterým naplniti jsem chtěl celou knihu, ducha pacifismu, lásky k přírodě a pravé zbožnosti." (Str. 553)
Jak my se na toho jednotného duchu díváme, s dostatek jsem objasnil.
Následuje výstraha: „Junáci, neslevujte z těchto ideálů! A proto: nehledejte slávu v množství, ale v ideovém prohloubení, varujte se organisací, které agitací a reklamou domohly se tisícihlavého členstva a které uvnitř zejí hroznou mravní prázdnotou.“
To názor S., a přece když kdysi organisace, v níž byl členem, hlásila se do Svazu, proč udávali neexistující oddíly, proč zveličovali si počet svého členstva, když nezáleží na množství, ale na ideovém prohloubení? Mohli říci, přicházíme s málem; ale je to vesměs zdravé jádro. Oni však přišli s prázdnými skořepinami.
A takto S. knihu svou končí: „Raději hledejte cesty svoje, třeba nesnázemi a chudobně, než abyste davše se získati výhodami musili jste sahat ke kompromisům a zaprodati se za plachty a pod. cizí myšlence a špatným charakterům.“
