Stránka:vatra-28-6.djvu/10

]AK ŽÍTI V KMENECH V mnohých kmenech nastává v podzimním období stagnace, kterou nelze si vysvětliti jinak, než že moudrost z lesa si domů nepřinesli. Také je podivné, co vše si kdo představuje jako woodcraft. . . ]est ovšem pojem woodcraftu velmi široký, neboť znamená výchovu člo- věka k dokonalosti — ale na jaké základně ? Přece když tabú Skládáme, říkáme: Cesta lesa jest úzká. . . A tak, věřte, mám obavu, že nekryje se program mnohých našich kmenů s programem woodcraftu. Slyším na př., že besídky mnohých kmenů jsou debaty a zase debaty, ba bylo navrhováno, aby náčel— nictvo Ligy samo pořádalo večery diskusí! Což jsme nějakým rotary-klubem nebo spolkem akademiků? Co chceme, je přece úplně jasno, dáno a potřebuje jediného: prožívat, vtělovat to ve skutečnost. Družiny učňů v jednom kmeni ptal jsem se onehdy: proč vy jste si neudělali rohožky, když chlapci-studenti ostatních družinv témž kmeni si je udělali? Odpověděli: „Pro nás nemá toho významu ,myslící ruka, jako pro studenty. My zas potřebujeme spíše knihy, vzdělávat se.“ Jistě, že sebevzdělání je woodcrafteru potřebou sine qua non — ale wood- crafterovo sebevzdělání nesmí býti pasivní, jak je známe ze škol našich a z běž- ného pojmu lidové university. Nám jde především o to -—— žít! Vnímáme—li dychtivě a zvědavě kouzlo vědy neb umění, chceme je asimilovat ve svou duši, abychom také tvořili — jinak možno říci, že jsme nezažili to ani ono. Práce a zase práce, skutečná, tvůrčí práce, ne pouze slova, kterých už bylo tolik vysloveno, a svět tím není lepší. Woodcrafter se nepohybuje v mlhavých vidinách, bojuje s realitou a pře- tváří ji optimistickou vírou v ideály. Dělník pracuje, ale to není „myslící ruka“ -—— to je stroj. Student, učenec studuje, ale to nejsou „vidoucí oči“ — to je kniha. Besídky — to nemá být reprodukce, ale spíše improvisace. Pokuste se uvésti v náladu, kdy od srdce se zpívá, vypravuje, a třeba by "to byly věci známé, nový jim dát smysl, půvab, účinek. Snad budete i divadlo hrát — ale jak jiné bude asi to woodcrafterské divadlo — vůně lesa v něm být musí, junácký duch hrdinný -— takových divadel nemáme, vy si je musíte složit teprve když hrajete, a nikdo je nebude moci opakovati, kdo s vámi ty věci neprožíval. Sněmy kmenové —— to vždycky říkám — nejsou zábavou ani rokováním, ale velkou slavností, která je bilancí, co kdo za měsíc vykonal, a povzbuzením, vyslovením programu pro nejbližší příští. Bylo by chybou, kdyby se hoši v kmenech scházeli jednou za týden, čtrnáct dní nebo za měsíc, pobavili se a pak zase rozešli, aby mezi tím nic nedělali. Právě tak žijí skautské jednoty: tu a tam veřejné cvičení, mikulášská zábava, nějaké filantropické vybírání peněz, přednáška, slavnost -- ale život sám, který den za dnem plyne všedně a strhává do spodin civilisace mládež?