Stránka:vatra-22-6.djvu/15

MILÁČKOVÉ DĚTÍ. Děkuje dobrému Panu, jenž nižšími tvory vede k výšinám lásky, Browningová, Faunus. A ť Ve vděčné vzpomínce mám naši černobílou kočku, která provázela mé nejůtlejší mládí a ze- mřela velmi stará, když již jsem opustil domov. Byla často jediným mým druhem ve hraní, poně- vadž mně domov nepřál společnosti, ba byla často 1 jedinou mou potěchou v žalu, když zaplakal jsem do jejího sameto- vého kožichu nebo vy- zpovidal se jí ze svých strasti. Od té doby mám nesmírně rád zvířata. A vím, že odtud prýští i můj pravý zájem o pří- rodu, poněvadž o kočce naší jsem nikdy nepo- chyboval, že by neměla duše. Tak celá příroda stala se mi drahou přítel- kyní, ne něčím nad čím člověk by mohl osobo- vati si panství aco může dle své libůstky utrácet, Nemělo by být dítěte, bez nějakého zvířátka, jež st chová jako přítele. Žádné učebnice a výklady ve škole nezasvětí je do života zvířecího lépe. Není třeba, aby každý znal plno podrobností z anatomie zvírete, aby věděl, že „kuře má tří víčka“, „pes že je pokrytý srstí“, „kočka že má pět prstů na předních a čtyři na zadních nohách“, Bez toho možno dobře býti živ a šťasten umírati. Jest však mnoho cenného a zajímavého, co bychom o zvířeti měli znáti, a tomu nelze se učiti z knih. Poznati povahu zvířete, jeho cenné vlastnosti, jak se chovati k němu, aby bylo zdravé a spoko- jené, a jak je připoutati k sobě, to je důležité. Zde nejde jen o vědomosti, jde o vztahy citové a mravní. A nikdo jich nerozřeší, kdo nemá dost trpělivosti, svědomité péče v denním svém styku se zvířetem. Musí býti nesobecký a cítiti přátelství k malému svému druhu. Láska k přírodě je věcí pomalého růstu. Začíná, když dítě si nějakou určitou věc zamiluje, sbírá se, když miluje ještě něco 93