Stránka:vatra-22-8.djvu/11

toru „Vatry“ o radu), českých není. Kdo pozná 25 ptáků dle hlasu, dostane orlí péro Pozorně se připlížíce k místům, kde ptáčci hnízda staví, stu- dujte jejich způsoby, jak se samečci ucházejí o přízeň samiček. Mnozí tančí a domlouvají se zajímavě, Za 25 samostatných biolo- gických studií orlí péro. Nevzdávejte se dokud neuvidíte na vlastní oči kukačku, hrdličku, žluvu, chřástala, ptáky, kteří obyčejní lidé všichní slyšeli, ale nikdo neviděl! . Stejně rodinný život ssavců teď je také zajímavý, Žel, že ssavců divokých je u nás tak málo. Jaro probouzí nový život. v říši hmyzu. Nekonečně roz- sáhlé pole studia. V tomto měsíci uzříte často v teplých paprscích slunečních třepetati se hejna drobounkých můrek, mušek, jepic, tiplic — tak z ničeho nic se objevili a tak jako pára zmizí. Jak podivný život trvající jen chviličku v dospělosti. Ale junák prozkou- mal tajemství jejich vývoje. Čekal už netrpělivě, co vylíhne se z kukel, jež dlouho už ve svým terariich přechovává. Zazname- nal si dny, kdy kukla praskla a nakreslil si osvobozeného motýlka. Nakreslil, určil — a hle teď se setkává v přírodě s jeho bratry a sestrami vylákanými teplem slunečním. Jak je to zajímavé, všude v přírodě potkávat svoje známé. (Orlí péra za biologické pozoro- vání hmyzu a za zjištění 25 druhů kteréhokoliv řádu.) Všude tolik života teď, který se musí obrážet samozřejmě v životě junáků. Poněvadž žiji v zahradě mezi rostlinami, jež vy- jadřují tolik božských myšlenek, napadá mi plno námětů pro kme- nový život, námětů tak výmluvných, že se divím, že se jich dávno už nepoužilo. Tak navrhuji zde do kroniky svého kmene pro týden 20.—28. dubna nadpis: Týden kvetoucích střemch, od 28. dubna do 6. května - týden kvetoucích šeříků, od 6. května týden pro- buzení cvrčků — zdá se, že země má své rhytmy a jako vlny přecházejí z krajiny na krajinu. Ještě na konec otázku: Poznamenali jste si: a) které stromy nejpozději otevřely své pupeny? b) kteří ptáci přišli nejpozději? Měsíc květen vám na to odpoví. Balú. SÍLA SAMOTY. Vyhnali mne. Chtěli mne zničit a já cítím, že rostu. Srdce mé vyplakalo se bolestí, ale za to nalezlo světlo. Nemám nikoho a nic, jsem sám a přišel jsem o všecko, ale jsem největším boháčem. Chtěli, abych byl daleko, ale zde je nejkrásněji. Zde modrají se hory, které věčně budou lákat, zde černají se lesy, které nikdy nepřejdu. Jak malicherné, ubohé je proti tomu město, Chtěli, abych zemřel samotou a já jsem jí ožíl. Šel jsem dál než chtěli. Tak da- leko — až k ňadrům Přírody, pro lásku, pro níž byl jsem vypovězen. Lehl jsem si k ní důvěrně a tlouklo mi srdce, div že nepuklo. Zaplakal jsem. Znám bolest, Ještě dnes je mi smutno. Po mno- hých smutno... Ale směji se také mnoho. A zpívám písně. Protože jsem v ráji. 121