Stránka:vatra-22-9.djvu/14

vování „krsného imena“ je dosud národním příkazem a slavnost ta je výrazem slovanského pohostinství. o = Bylo by žádoucí, kdybychom tak vděčně brali život se vší krásou, která se nám nabízí. Musíme míti svoje „kupalo“, poněvadž první koupání v řece stojí za to, aby bylo slavností, musíme oslavovati „zeleného vítěze“, protože junák čte báseň přírody, když se skládá. Přivineme-li se k ňadrům své matky přírody, která je slovanská v slovanských zemích, pak teprve budeme moci slovansky myslet a slovansky tvořit. 2 Miloš Seifert, SOBÍ TANCE. Nejsnadnější táborový tanec jest karibů, či sobí tanec. Po dva- ceti minutách jej umíte a můžete předvést před veřejností s těmi, kdo jakživi jej ani neviděli, poněvadž jest celý řízen náčelníkem. Hodí se také dobře dovnitř místnosti. Opatříte si jen čtyři páry parohů, čtyři lehké luky. Pravé parohy zvířecí jsou těžké. Lépe, když si najdete v lese zakřivené větve du- bové, nebo jiné, a seříznete si jé, abyste měli osm stejných „parohů“. Oloupejte jim kůru, aby byly bílé, všechny ostré špičky zakulaťte a a pak je spojte po párech. Každý karibů potřebuje ovšem jeden pár. Jsou drženy v ruce a nad hlavou nebo na hlavě. Karibů jsou nejkrásnější bílí (v bílém obleku), Lovci jsou tři nebo čtyři Musejí mít luky, ne však šípy. Náčelník má buben a musí umět zpívat Muje Mukesin nebo jiný indiánský nápěv.) Jeden nebo dva, kdo umí výti jako vlcí se odeberou na jednu stranu a kdo do- vede ječeti jako rys nebo pardal na druhou stranu, hodně daleko od kruhu. Nedovede-li to nikdo, napodobuje zvířata náčelník. Náčelník začne, zabubnuje třikrát na buben, aby vzbudil po- zornost, pak provolá hlasitě zpěvavým hlasem: Sobi již po trojí sníh se neobjevili na našich lovištích. Potřebujeme potravy. Jedině mocným kouzlem tance sobího je můžeme přilákati, kouzlem Bilého Soba. Zabubnuje pak se obrátí ke čtyřem větrům, kyna jim, vyčítaje jim, volaje je jménem; Kitchi-nodin (západ); Keeway-din (sever); Wabani-nodin (východ!; Shawani-nodin (Jih). Naposledy volá ve směru, odkud mají Sobí přijíti konče táhlým Ko-kee-na, Pak, když uhodí pomalým jednoduchým úderem na buben, čtyři Sobi vejdou v řadě za sebou vážným krokem dle zvuků bubnu Hlavy drží vzhůru a parohy drží na svých hlavách jednou rukou, obcházejíce hrdě kolem. Náčelník zvolá: „Karibů, karibů!l“ Obešedše jednou kolem ve sluneč- ním kruhu (tim směrem, co jde slunce), odejde každý do jednoho rohu. Náčelník řekne: „Uctívají symbol Velkého Ducha“ Buben umlkne, všichni čtyři kráčí k ohni. Skloní se k němu pospolu, hlavy dolů, a táhle zabučí. Náčelník pak zvolá: „Uctívají čtyři Posly-Větry,“ Na to sobi ustoupí zpět, každý o čtyři kroky, obrátí se náhle, maličko se skloní a krátce zabučí, pak se obrátí zase tváří k ohni. Náčelník zvolá: „Nyní žijí svůj volný divoký život v planinách.“ Začne nějakou dobrou píseň k tanci a tluče při tom na buben, Sobi tančí jednou kolem v kruhu, 140