Troji pokolení, trojí razdílný způsob života, trojí rozdílný jeho výraz v umění, trojí různě akcentovaná rýha! Na moc— ném, rozložitěm těle Doryforově vyznačena velmi důrazně; na nejněžnoějších poženšttělých postavách Pnaxitelovských je jí značně ub'ríá'no ostrosti, je mělčí a měkčí; na jadmých po- stavách z ruky Lysippovy však opět je vřezána silně: tak“ ona rýha samojediná jako jakýsi klíč otvírá nám pohled. do duší, do života, do celého světového názo'ríu trojí doby hellénské. Ač měníc se, zjevuje se za všech dob umění stano.- řec'kého: byla obecným rysem životních těl V řadě generací.
Okolnost pak, že je na výtvarech uměleckých Všech dob
tak zdůrazňována, sviědčíi o tom, že byla umělci antickými pociťována jako krásná. Nejen tedy pravda reality denního života, nýbrži krása. Protože objevuje se za všech dob, ne pouze v některé jako dočasná umělecká moda, je zřejmě i výrazem toho, že v lidu hellénském vůbec bylo silné cítění této rýhy jako rysu krásy; jak všechen lid starořecký cítil, tak mluviti k němu, ovšem řečí významnější, slavnostnější, Opět jeho umělci.
, Zvláštní ta rýha neobjevuje se však na všech nahých po- stavách, které vytvořilo umění antické. Případy jsou pomru— hodny jinak. Tak „chybí na některých figurách faunů a sa- tyrů, lomozné, lenivě čeládky z družiny boha Dionýsa (Bak- cha), milovné Vína a opojeného tance, chtivé žen a hrubých požitků. Těmto neomaleným zahalečným brachům nemohl my- slící sochař dávat těla propracovaná tuhou gymnastikOu; na nich ona rýha byla by bývala rysem protismyslným. (Arci některým dal výtvarník také tělo vypěstěně tělocvičnou kázní, is onou rýhou — byla-li toho příčinou jeho menší schopnost domýšlet, slabší smysl stilový, hellénská nechuť k nemužným, chabé měkkým svalům, či co jiného, nechtějme dnes noz— hodovat.) Zajímavější by byla otázka, odkud bral starořec- ký plastik modely k těmto přírodním divokým chlapíkům? Realism antického umění napovídá ovšem: ze živoucí sku- tečnosti. Žili tedy v hellénské pospolitosti vedle Doryforů a Apu0xyomenů imužové těl nepěstěných gymnastickbu kázni, měkcí břicháči beze svalů? Zdálo by se vskutku! Ale tváře těchto faunů a satyjrů, hrubé a nekrásné jeví typ nehelléhl- ský: te tedy podobno pravdě, že antický plastik vybíral si je z vnstvy lidu nehellénxskěho, z podrobienšců a z otroků,
- !kteří nemohli a nesměli účastnit se života plnohodnotného
občana, tedy ani gymnastických cvičení a zápasů. OtnOCké tváře pnozrazují, proč na těch oněch tělech rýha chybí. Zrovna tak chybějící rýha liší v plastice starořecké od Hellénů barbary. Na barbary Neřeky díval se Hellén s vý- Lše své vzdělanosti s pohrldáním; byl si marně vědom svě pře- vahy nad nimi, nejen po stránce duchovní, nýbrž i tělesné, co do krásy svého typu a vypěstění těla soustavným cviklem gym- na'sticlko-válečnickým. Ten barbarům chyběl; bojovali sic ta- 77
