Jak šoupálek si ztropil žerty ze skřítka.
Jednou žil domýšlivý skřítek, jenž si myslel, že dovede více věcí a lépe než kterýkoliv z jeho krajanů. Dosud se o to nepokusil, neboť byl příliš mladý, ale říkal, že jednoho dne vše vykoná!
Jednou ráno chytrý starý skřítek si z něho udělal blázny, řka: »Proč nechytáš Konipáska? Snadno se ti to podaří, posypáš-li mu trochu ocas solí.« Skřítek Vychloubálek odešel, aby to zkusil. Ale Konipas nechtěl klidně seděti a skříteček se vrátil, řka: »Třepal tak ocasem, že sůl na něm nechtěla držeti.«
»Nuže,« řekl šibalský starý skřítek, »zde žije malý pták-myška, jehož ocas se nikdy netřepe. Snadno jej můžeš chytiti, neboť uvidíš, že ani nelítá, nýbrž jako myška se šine vzhůru po stromě,« a ukázal na hnědého šoupálka. Mladý skřítek si současně všiml, že druzí se mu smějí, i řekl honem: »Teď vám ale ukáži.«
Vzal žalud plný soli a odešel za ptákem-myškou. Byl u paty velkého stromu, lezl vzhůru a kolem dokola jako po točitých schodech a skřítek začal lézti za ním. Ale každou chvíli se musel zastaviti a odpočinouti.
To mělo zvláštní následky, neboť v říši skřítků je zákonem, že kdekoli některý z toho malého nárůdku se zastaví a chce usednouti, aby si odpočinul, musí vyskočiti houba, ..text pokračuje
