Pokračování textu ze strany 58
… aby si měl na co sednouti. Tak zanechal lezoucí skřítek na kmeni svou stopou dlouhé schodiště hub, někde blízko sebe, někde dále, ale vždy tam, kde odpočíval. K vrcholu byly blíže a blíže, neboť skřítek už byl unaven, ač se dostal už hodně blízko k šoupálkovi. Měl už připraven svůj ždibec soli, neboť jeho přátelé dole pod ním stále volali a křičeli: »Teď´s jej dostal, teď se ti to podaří.« Ale právě, když chtěl skočiti vpřed a nasypati sůl šoupálkovi na ocásek, tento se tichounce zasmál »tí-tí-tí«, rozpřáhl křídla, neboť dovedl velmi dobře létat a slétl pryč k patě sousedního stromu, aby se dal opět svými točitými schody; kdežto skřítek Vychloubálek byl tak zahanben, že skočil na zem a schovával se před svými přáteli dva dny. Když se vrátil, už nikdy nehovořil tolik, jako dříve. Ale do dnešního dne můžete viděti schodiště chorošů na kmenech stromů, kde skřítek lezl.
Zelenina, jež přistála s Vystěhovalci.
»Pojď,« řekl Vůdce, »dnes ti ukáži květinku, jež od nás z Evropy putovala s Vystěhovalci do Ameriky a rozšířila se po celé Americe. A tam vypravují si o ní toto, co ti pomůže si ji zapamatovati.«
Vystěhovalci přistáli v Massachusetts a pomalu zakládali si farmy, jak mýtili lesy. S počátku měli zlé časy, ale Indiáni jim pomáhali, někdy dary zvěřiny a někdy tím, že jim ukázali co v lese možno jísti.
Žila tam indiánská žena, zvaná Monapini čili »Kořenářka«, jež byla velmi zkušená ve vyhledávání lesní potravy. Spřátelila se s bílou ženou zvanou Ruth Pilgrim čili ..text pokračuje
