Pokračování textu ze strany 32
… z ohně a pádil vchodem do údolí, zapaluje při tom suchou trávu.
Byl to divý hon. Nikdy chlapci neběželi jako tento den. V pozdějších letech vyprávěli o tom svým dětem a vnukům a každým vypravováním ještě přidávali rychlosti svého kroku. — V kratší době, než třeba k vypovězení, hoši založili síť ohňů a vítr ji rozšířil.
Když hoši doběhli zase na skály, poděšené stádo už se tísnilo do úzkého konce klínovitého údolí, vzhůru prchajíc před pronásledující je ohnivou stěnou. Pak chlapci svrhli velké balvany dolů na hemžící se dav pod sebou, vystřelujíce své šípy, dokud nevyčerpali zásobu. Pomatení bisoni šlapali po sobě a probodávali se, až sotva polovička stáda unikla živá. Mladí lovci, vysílení, ale vítězi, tančili nahoře, naplňujíce vzduch divým ječením.
Další věcí bylo poslati zprávu domů. Tři hoši byli ponecháni na stráži, a ostatní utíkali jako o závod, aby donesli novinu o hodech, které čekají všechny, kdož budou chtíti přijíti.
Před večerem všichni muži, ženy a děti ze vzdálenosti do dvaceti mil byli na místě. Stará nedorozumění a staré spory byly zapomenuty, aspoň pro tu chvíli. Velký oheň byl rozdělán a muži stáhli kůži s mrtvých bisonů a ženy je sbalily, aby je odnesly, by mohly býti vydělány tříslem. Jeden z největších býků byl odtažen k ohni a celý upečen. Dlouho do noci pracovali a hodovali. Konečně, když si lehli k ohni, vysíleni, ale uspokojeni, promluvil Ang:
„Viděl jsem přicházeti Ducha Zimy i odcházeti mnohokráte, ale nikdy jsem neviděl tolik lidí pohromadě jako nyní. Lidé nebyli jako vlci, kteří loví ve ..text pokračuje
