Pokračování textu ze strany 31
… u vchodu do údolí. Šest s jedné strany a šest s druhé a musíme vyhnati zvířata. Bisoni budou páditi z údolí dále a dále vzhůru do úzké jeho části a až budou pohromadě jako ryby v síti, svrhneme dolů velké kameny a vystřelíme své šípy a bude dosti jídla pro všecky lidi severních krajů a každé obydlí bude míti svou kůži bisonní na svém prahu.“
Tak sebrali Om a Sut hochy dohromady s velkou tajností a každý složil přísahu věrnosti pod posvátným dubem. A Sut byl zvolen náčelníkem, poněvadž nejlépe dovedl mluvit. Om dovedl dělat návrhy a provést je. V práci Sut více mluvil, ale stále se ohlížel na Oma a dělal, co Om potřeboval, a když došlo na vykonání věci, Om byl vůdcem.
Po týdny tato družina číhala u údolí, často majíc na mále, když se odvážili příliš blízko. Zdálo se, jakoby vítr nikdy nevál správným směrem, když stádo bylo na úzkém konci své dráhy. Ale odklad působil dobře. Hoši k sobě přilnuli a poslouchali rozkazů svých vůdců. Jeden hoch by byl málem přišel o život z neposlušnosti, ale bylo mu to dobrým ponaučením, a pak družina se držela pohromadě, jak dosud nikdy mezi lidmi.
Posléze přišel den, kdy hlídka oznamovala, že stádo vystoupilo do úzkého konce údolí a že vítr vane dovnitř. Nic se neujednávalo, ale všichni byli srozuměni, že Om jest tento den vůdcem. Poslal Suta a pět jiných chlapců na jih, sám s ostatními pěti odcházeje na sever. Každá skupina si měla rozdělati oheň tak, aby kouř nevál do údolí a suché klacky na pochodně byly připraveny. V poledne, když kopí zaražené do země nevrhalo stínu, vystřelil Om šipku vysoko do vzduchu. Každý hoch se uchopil pochodně ..text pokračuje
