Pokračování textu ze strany 30
… když si všiml, jak otec jeho se na něho díval s uspokojením ve svých očích a když slyšel, že povídá Omě: „Náš syn bude velkým lovcem; hlava jeho vládne nad ním a nad to jest milován Velikým.“ A Om byl rád.
Nějakou dobu se hoši těšili ze svého dobrodružství a vyhýbali se údolí bisonů. Ale rohy a velký dráp byly jim připomínkou a všechny jejich lovecké vycházky zdály se vésti do nebezpečného toho údolí. Oma, matka, se namáhala, aby jí Om slíbil, že již tam nepůjde, ale Ang, otec, řekl: „Nežádej na něm slibů. Musí prokázati svou mužnost jako my všichni jsme ji prokázali a Velký jej miluje.“
Konečně Om řekl Sutovi: „Nemůžeme uniknouti volání Údolí Smrti. Něco mi napovídá, že buď tam složíme své kosti nebo získáme svého práva mužství. Přemýšlel jsem o tom a zdá se mi, že jeden z důvodů, proč tolik lidí pozbylo tam svých životů, byl, že nepoužili svých mozků a nepracovali společně. Proč bychom neměli býti prvními? Má myšlénka jest tato: Půjde nás deset chlapců stejného věku a vezmeme s sebou jen ty, kteří pod posvátným dubem slíbí, že budou lovit společně a ne každý sám. Potom si zvolíme jednoho, jenž bude ostatním tím, čím hlava jest rukoum a nohoum. Všichni ho budou poslouchati. Až se naučíme společně pracovati, půjdeme tam, kde rokle nad údolím bisonů se stýkají a nakupíme hromadu balvanů, tam, kde postrčením se sřítí dolů. Pak si dáme pozor a až vítr bude váti údolím vzhůru a stádo bude pod roklemi tam, kde jsou příliš příkré pro výstup, kde se stýkají jako dva spojující se proudy, budeme se modliti k Duchu Ohně a vezmeme hořící větve z ohně a zapálíme vysokou suchou trávu ..text pokračuje
