Pokračování textu ze strany 98
… otočený kol jeho štíhlé postavy, s bronzovou tváří rozpálenou pocity křivdy, hněvu a nenávisti, Bůvolí Hrb přecházel od jednoho konce barákové síně ke druhému, vrhaje hrdý pohled na bílé muže, pravé vtělení divoké zloby. Od počátku až do konce sněmování každým okamžikem čekal jsem, že uvidím jej skočiti na některého člena súčastněných a roztrhati jej jeho rukama.
Ovšem sněm nic nepořídil. Válečný a Vnitřní Úřad se shodly, že by bylo neopatrno, dovoliti těmto nepoddajným lidem vmísiti se mezi vždycky neklidné řady Siouxů. Proto bylo rozhodnuto hnáti je zpět jižně do Fort Reno, odkud přišli.
Leden začal velmi drsným počasím. Šest nebo sedm palců sněhu krylo zemi. Rtuť denně klesala hluboko pod nulu. I čety v místní posádce v Canby trpěly všelijak zimou — některým umrzly nohy a ruce. To bylo nanejvýš nemožné počasí pro pochody.
Nicméně 5. ledna kapitán Wessels přijal rozkazy od Válečného Úřadu, aby ihned vypravil tlupu Tupého Nože, jak nejrychleji a nejtišeji možno, a pod vedením vlastní stráže dal se na pochod do Fort Reno, šest set mil odtud na jih! To bylo rozhodnutí Indiánské kanceláře a Válečné Sekretářství bylo žádáno, aby rozhodnutí to ihned vyžadovalo. Odtud rozkaz, jenž došel kapitána Wesselse.
Kapitán Wessels poslal stráž do baráku a dal přivésti Tupého Nože, Starého Havrana a Divokého Kance k sobě do hlavní úřadovny. Po příchodu Indiánů konal se sněm. Kapitán Wessels jim radil, aby dle rozkazu Úřadu vrátili se do Indiánského Territoria.
Tupý Nůž vstal, aby odpověděl. Celá jeho postava třásla se pomstou; jeho bronzové tváře vyrazily hlubokou ..text pokračuje
