Německo
Tadeusz Wyrwalski, Milan Klimánek
Úvaha o německých stěhovavých ptácích
Úvodem je účelné předeslat, že toto hnutí vzniklo na sklonku 19. století jako první výraz duchovního ruchu německé mládeže, známého všeobecně jako Jugendbewegung. Mládež se pokusila uplatnit svébytnost svého věku vůči poručníkování dospělých, nepřihlížejících k podstatě mládí.
Ke skupině hnutí, označovaných společně jako Jugendbewegung, byly počítány jen ty organizace, které vznikly samy o sobě z iniciativy mládeže a které mládež sama vedla a spravovala bez toho, že by byla organizována a řízena dospělými “shora”, jak tomu bylo u ostatních organizací (včetně zprvu jediné existující, později pak všech vzniklých německých skautských organizací), jež patřily do skupiny, označované jako Jugendpflege (péče o mládež). Toto rozlišení má zásadní význam pro pochopení charakteristiky, ideového a organizačního profilu nejrůznějších mládežnických organizací a skupin.
Zatímco v českých zemích nebyly na sklonku 19. století ještě známy žádné organizace mládeže, v císařském Německu se v roce 1897 ustavilo sdružení mladých lidí při gymnáziu v městě Steglitz, náležejícím dnes do Velkého Berlína. Studující práv Karl Fischer soustředil první skupiny mládeže – své bývalé spolužáky ke společným nedělním toulkám a prázdninovým pobytům. Mládež toužila být sama sebou, bez stálého dozoru rodičů a učitelů, chtěla sama rozhodovat o tom, jak stráví svůj volný čas, tvořit svůj vlastní mladý svět, v němž by mladý člověk nalezl místo sám pro sebe. Tento svět nemohla dát mládeži ani městská ulice, ani zatuchlé prostředí školních škamen zrovna tak, jako společenský život dospělých, jenž příliš záhy odcizoval mladého člověka jeho vlastnímu světu představ a prožitků.
Hrstce zapálených hledačů nové cesty nepřipadal drsný písek německých vřesovišť a plání jednotvárný a obraz jejich rodné krajiny chudobný a nudný – oni byli naplněni nadšením a upřímným obdivem své vlasti a její tiché krásy. Nový svět mladého člověka byl hledán a nalezen na nejméně dostupných místech přírody a v úzkém sepětí s ní.
Historicky bylo navázáno na tradici potulných středověkých vagantů – studentů, žáků a kleriků, kteří žili vandrovním životem, tvořili jakýsi druh amatérských souborů, hráli divadelní kusy s veselým, často satirickým obsahem, deklamovali verše a zpívali rozverné a rozpustilé písně a popěvky. Z toho vznikala v novém hnutí označení členů jako “vagant”, “nadvagant” apod.
Mladí lidé podnikali o nedělích a svátcích dlouhé cesty venkovskou přírodou, přičemž se vyhýbali veřejným komunikacím a navštěvovali i v noci opuštěná místa v lesích i doubravách. Byla osvojována stavba stanů, nejvhodnější zabalení tlumoku, užití stanového dílce jako pláště, dřevěného uhlí místo lihového ..text pokračuje
