Pokračování textu ze strany 127
… vařiče. V zimě byly konány cesty na lyžích. Zpočátku nebylo kluboven ani vhodných prostor ke konání schůzek; půdní přepážka a podkrovní světnička sloužily jako “hnízdo” a stačily ke shromáždění houfu.
Byl vytvořen svět prostých životních potřeb při putování a pocit bezstarostnosti o ně, svět splynutí s přírodou, svět družnosti a přátelství. V přátelském kruhu byl objeven rozený vůdce. Instituce vůdcovství probudila pojem sounáležitosti s houfem a vědomí vzájemné a osobní odpovědnosti. Styk s přírodou a oživení velkoměstem ujařmeného “já” vedlo k novému pojetí mladistvosti, k nově rozuměnému lidství. A to vše nikoliv z jakéhosi předem zformulovaného mínění nebo programu. Hnutí bylo vším jiným, než reformačním hnutím k nápravě škod podle plánovaného procesu ozdravění. Byl to útěk a odvrácení z dosahu civilizačního proudu, jenž opanoval na sklonku 19. století Německo, útěk tam, kde lze stavět začátky vlastního světa mládí.
S touže silou, s jakou tehdejší německý student a žák strhával ze sebe krunýř starého životního stylu, utvářela se vlastní představa života, k němuž náleželo “hnízdo”, vůdce, cesta, putování, příroda, domov nebo útulna mládeže, táborák a výraz vlastní mladistvé životní tvářnosti.
Přiléhavý název pro hnutí, Wandervogel, byl vymyšlen v jednom malém berlínském kroužku mládeže v roce 1901 chlapcem, který se jmenoval Wolfgang Meyen. Za svůj znak si “stěhovaví ptáci” vybrali obraz gryfa, bájného zvířete se lvím tělem, orlí hlavou, křídly a drápy, užívaného ve starověku jako náboženský, v pozdějších epochách jako ornamentální motiv a heraldická figura.
Z počátku za vedení hnutí Karlem Fischerem nebylo místa ani chuti na filosofické dohady, na zdůvodňování, vyhlašování tézí a misionářské rozšiřování idejí. Když však Hans Breuer později vydal proslulou příručku Zupfgeigenhansl (asi jako “Zpíváme s kytarou”), stala se ona pokladnicí písní, představujících podstatu německé národní zpěvní kultury a obsahovala řadu nových umělých písní, jež se postupně staly repertoárem mládeže při táborových ohních a v jejích domovech. Píseň si tehdy dobyla mezi mládeží zcela významné postavení, s písní šly ruku v ruce národní pověsti a báje, hry a tanec. Z počáteční kratochvíle stal se tanec, ochotnické či loutkové divadlo a zpěv výrazem vnitřního bytí mladých lidí a v národních pověstech prožíval se novým způsobem duch vlastního národa. Tento myšlenkový konglomerát byl často doprovázen náboženskou vroucností.
Ve své archaické podobě bylo hnutí ideově jednoznačně součástí německého tzv. Jugendstilu, jenž byl reakcí na dřívější historické slohy a měl podobu uměleckého, zejména umělecko-řemeslného hnutí, působícího později v architektuře. 0značení bylo vzato z názvu mnichovského secesionistického časopisu Jugend. Nový styl nalezl vyjádření též ve výrobě dřevěných, umělecky ztvárněných předmětů bytové kultury, ceněny byly předměty z keramiky, cínu a pestře zdobené nádobí. Tím vším byla mladá generace silně esteticky ovlivněna.
V hnízdech byl čítán Zarathustra Nietzscheho, Ibsenův Peer Gynt, Wedekindovo Procitnutí jara, obdivován ilustrátor Hugo Höppener-Fidus a sochař Rodin. Pravdivou biblí mladých lidí stala se novela Waltera Flexe Der Wanderer zwischen beiden Welten (Poutník mezi oběma světy), která vyšla v milionovém nákladu a byla všeobecně považována za duchovní výraz hnutí po první světové válce. V ní ztratilo hnutí ze 14 tisíc ..text pokračuje
