Stránka:vatra-22-2.djvu/14

Z thewoodcraft.org
Verze z 20. 2. 2021, 17:27, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena

HRNČÍŘSKÝ KRUH.

Hrnčířský kruh si snadno zhotovíte. Staré kolo bicyklu nebo kočárku, dřevěný terč a šlapadlo, k tomu stojan zasazený do základny — a jste hotovi. Obrázek vás dostatečně poučuje. Jednou si zajděte podívati se k hrnčíři a pak to doma zkoušejte. Jen prakse z vás udělá hrnčíře. Věci si můžete dát zatím vypéci u kamnáře, dokud si nepostavíte pec. Ale polev se učte dělat sami: na hlínu se nasype sůl než se dá do pece.

Také se dělají nádoby hliněné s proutěnou kostrou, Zkuste to.



JAK BYLO SLUNCE ZAVĚSENO NA OBLOHU.

Pohádka Indiánů kmene Komo.

Coyot ukradl slunným lidem na východě slunce. Zvířata shromážděná usnesla se pověsiti je do prostřed nebes, To však nebylo tak jednoduché. Sokol zavolal dva bratry z každého druhu ptáku, aby se společně o (o pokusili“ Nejprve zkusili to kolibříci, pak malí dakotští sokolíci, orel, velký zlatý sup, stříbrný racek a jiní. Posléze to všichni již zkusili, jen bratři havrani dosud ne, a nikomu se nepodařilo pověsiti slunce do prostřed nebe, když pak vystoupili havraní a chtěli se též pokusili, smáli se všichni. Ale bratři havrani se nedali zmásti, Jeden se chopil slunce za okraj a druhý vletěl pod slunce, takže spočívalo na jeho hřbetu. Tak pluli spolu vždy výše a Čas od času měnili místo, aby si odpočinuli. Když havrani vzlétli zakrákorali „aaa“, ale k překvapení všech byli brzy tak vysoko, že již je ani slyšet nebylo, a posléze byli tak daleko, že již je nikdo ani vidět nemohl, kromě červenohlavého datla. Ten se díval stále vzhůru a všichni byli zticha a dávali Pozor, co jim datel čas od času povídal: „Teď jsou velmi daleko nahoře“ — „Teď přicházejí « blízkost místa, kde má viseti slunce“ — „Letí velmi pomalu". – „Zdají se býti velmi unaveni“ — „Odpočívají". — „Nyní jsou docela blízko“. — „Už jsou tam“ — „Pověsili slunce“ — „Vracen se". — Trvalo to však dlouho, než havrani se opět vrátili na zem. Jako střely slétli na zem. Lidé z vesnice byli veselí, že je nyní slunce pověšeno na pravém místě, aby jim svítilo. Přinesli perly, košíčky, látky a potravu a vše to darovali havranům, poněvadž přinesli slunce na nebesa a tak velkou službu jim prokázali.