Stránka:wo1991.djvu/138

128 A přece ještě ohlédnutí. Znáš historii náčelníka Geronimo? Je psána krví. Když generál Crook /dobrý voják a čestný člověk/ vyjednával s náčelníkem Geronimo, řekl " Jsem tvůj přítel". Geronimo na něho pohleděl a řekl ironicky " Jak často jsem potřeboval přítele.Kde jsi byl 2" Říkali jí Zrzečka. To bylo její táborové jméno. Dobrák Zrzečka. Cas plynul. Byla členem náčelnictva Ligy. Vdala se.Byla hod- nou,starostlivou maminkou, A příšla chvíle,kdy se pod ní všecko hroutilo -nebo alespoň to tak prožívala. Napsala lístek a připevnila jej v chodbě na zvonek u svých dveří. Prosím Vás, nezvoňte. Aby se Vám nic nestalo. Aby to nevybouchlo. Děkuji Vám. Nezlobte se na mne, prosím. Děkuji. A pustila plyn.. T0 byla Zrzečka. Naše milá waldenská Zrzečka. Osceola si přála, aby nikdo nevěděl, že končí. Všecko, co měla, odvezla do Friedbergu, do tábora politických uprchlíků, Nyní - jen ticho. Ještě jednou se podívala oknem na pouliční ruch velkého universitního města. A pak vzala prášky. Mnoho prášků. Našli ji z rozkousanými rty. Snad, když smrt přichá- zela, chtěla se bránit, probudit „ale bylo pozdě, Na její rakvi -v daleké cizině- bylo pár bílých a rudých růží.. To byla Osceola. Naše milá, citlivá, obětavá Osceola, Jsem tvým přítelem, řekl generál Crook. Potřeboval jsem přítele, odpověděl náčelník Geronimo- kde jsi byl ? Kde jsi byl? Kde jsi byl? Kde jsi byl?