Pokračování textu ze strany 17
- Nikoli, pane, disciplina musí být udržena. Voják a námořník musí nechat svědomí doma a dělat, co se mu poroučí, potlačiti hlas, který mu napovídá, že se připojuje k zločinům Jezabel, Ferodovým a Molochovým, a svoje lidství vleče do služby peklu.
- Když generál Crook vytáhl za nejhorší zimy, aby uhonil vlastenecké Dakoťany k smrti a povraždil jejich ženy a děti, připustil, že se pouští do krutého díla. “Ale”, dodal, “nejkrutější věc jest jít a bojovat proti těm, o kterých víme, že jsou v právu”.
- Proč tedy šel?
- Kdyby bylo Crookovi nařízeno ministerstvem války, aby přibil Spasitele na kříž, mám za to,že by to byl učinil, a plakal, poslouchaje rozkazu. Nebo za časů Herodových byl by povraždil dítky Betlémské tak spěšně, jak zlomené jeho srdce by mu to dovolilo.
(Srovnej: The Book of Woodcraft and Indian Lore, 1922, str. 573–574, resp. i 575). Bylo to v červáncích hnutí lesní moudrosti v Československu, kdy prof. MS četl: “Odepřít spolupůsobit při takových zhovadilostech” a vyvodil z toho, že je jako pacifista a antimilitarista se Setonem na jedné linii. Rozhovor s E. Th. Setonem 23.prosince 1936 byl některými zúčastněnými vykládán jako odsouzení způsobu, jakým prof. M. Seifertnám interpretoval Setona. Že Seifert Setona falšoval.
Stále nám chybí znalost celého Setonova díla. Snad se podaří nastupující mladé nadšené generaci, vybavené jazykově, toho dosáhnout. Pak by bylo spravedlivé, aby se někdo – s porozuměním, láskou a úctou k oběma, ETS i MS, pokusil zodpovědět otázky, které tu vyvstaly. Jak jsem jinde uvedl, ETS i MS mají mnoho společného. Východiskem vnitřní krise – konflikt s rodinou, církví, společností. Rozlet – rozhled. A přece směřování do tajemné hlubiny, kam mohou jen nemnozí. Vědomí osobního poslání – snad můžeme říci s plným respektem, určitý mesianismus. Míla Vavrda mi dosvědčil, že četl v Seifertově pozůstalosti dopisy, které Seton MS psal v létech 1924-1928, plné účasti, porozumění, povzbuzování. (Vždyť ani životní cesta ETS nešla jen od vítězství k vítězství.) Je téměř nepochopitelné, že ani závan toho nebyl cítit při setkání s ETS v prosinci 1936 v Praze. Prof. MS se nedovedl hněvat. Dál pracoval, i když se těžká nemoc nemilosrdně ohlašovala, v krutých intervalech.
Jde o spravedlivé ocenění a lidské porozumění, pro E. Th. Setona i pro prof. Miloše Seiferta. To bych si přál, a za to prosím. ..text pokračuje
