Stránka:wo1991.djvu/30

Z thewoodcraft.org
Verze z 25. 4. 2022, 10:27, kterou vytvořil Tuwanakha (diskuse | příspěvky) (→‎Validated)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 29

… kdy se zdálo, že lepší polovina lidstva chce navždy skoncovat se sobectvím, vybíjením bezbranných slabších národů. Proč neplatí zákony rovným dílem pro všechny? Myslím tím skautské zákony.
I já jsem se dostal prostřednictvím přátel k pravému poznání a ušlechtilosti přírodních zákonů pod ochranou plátěných stanů a teplem táborových ohňů pod troskami týřovského hradu na Berounce.
Od svých 20 let, kdy jsem poznal neúnavné úsilí M. Seiferta, jehož energie zdála se být nevyčerpatelnou, aby přesvědčil o síle a možnostech myšlenky Lesní moudrostí a byl přes četné životní nezdary ochoten začínat vždy znovu, jsem stál po boku až do konce jeho života, i když zůstal zde samojediný a opuštěný. Jeho štít zůstal čistý.

Vidíš, to je celý Míla. Poznáváš jej v tom, co říká, – i v tom, co neříká. Co nepíše. Marně hledáš zmínku o jeho manželce a rodině. O tom, kde pracoval. O jeho činnosti v Lesní moudrosti a pro Lesní moudrost. V sešitku “Miloš Seifert, zakladatel českého woodcraftu” (Les, Praha 1932) napsal, že prof. MS “v zájmu junáctví vykonal mnohé cesty za hranice, po Anglii, Holandsku, Německu a Polsku” – ale neuvedl, že často cestoval s ním, jako jednatel Ligy pro zahraničí. Německé poměry znal výborně – i většinu tehdejších pracovníků s mládeží, a dovedl je charakterisovat. Byl čestným členem Order of the Woodcraft Chivalry (Řád lesního rytířstva), znal Johna Hargravea a ostatní britské woodcrafterské pracovníky. Redigoval “Vatru” VI; vydal zmíněnou cennou biografii o prof. MS; roku 1971 vydal krásnou publikaci v Albatrosu “Devadesát let života Ferdinanda Krcha, zasloužilého učitele” a v roce 1977 vychází v Orbisu (Edice Cesty) jeho překlad Setonovy knihy “Cesta životem a přírodou” (Trail of an Artist-Naturalist). Kapitolu o junáctví, která v knize nesměla vyjít, vydali stateční Vavrdovi přátelé r. 1979 jako sešit – ilegálně. Napsal “Kroniku hnutí Lesní moudrosti“. Od počátku náleží do čelné skupiny hnutí – radikální socislista, spolu s Prokopem Koudelou a Toničkou Konopáskovou, později provdanou Bukovanskou. A je oblast, kde víme tak málo, ač toužíme vědět víc. Míla Vavrda byl jazykově nadaný. Vedle němčiny mluvil běžně anglicky a rusky. Ve starých ročnících Vater jsou zmínky o životě mládeže v Sovětském svazu. Míla Vavrda měl kontakt s ..text pokračuje