Pokračování textu ze strany 30
… ruskými revolučními pracovníky, kteří usilovali o jiné organisování mládeže, než jaké bylo – po vzoru B.P. – oficielně zaváděno. Jak navázal tyto styky? Byl tam? Kdy? Kdo to zodpoví? V družině Rysů jsem slyšel, že Míla korespondoval s Ninou Krupskou – manželkou V. I. Lenina –, která byla činná při organisování Komsomolu, a že jí doporučoval E.Th.Setona. Po létech jsem o tom s Mílou Vavrdou mluvil. Stručně, jak bylo jeho zvykem, řekl: “To ale nesouhlasí. S Krupskou jsem si nepsal”. S kým tedy?
Stalo se, že Maxim Gorkij navštívil Prahu a někdo jej seznámil s učitelem Bakule, který se věnoval postiženým dětem a “Bakulovy zpěváčky” kde kdo znal. Gorkého velice zajímala práce českého učitele – idealisty. Po návratu napsal Bakulemu dopis. Šťastný Bakule mu odpověděl. Následoval další dopis – a další odpověď. Byla z toho krásná korespondence – kterou překládal Míla Vavrda, a dopisy Gorkého i odpovědi Bakuleho si pečlivě zapisoval. Přešla léta a blížilo se Gorkého jubileum. V čs. rozhlase působil dobrý junák Dr. Kolář, přítel Míly Vavrdy. Domluvili, že československý rozhlas přinese zprávu o této korespondenci – o uznání, s jakým Maxim Gorkij sledoval a oceňoval práci českého učitele. Tehdy platila zásada: cokoli ve vysílání se týká Sovětského svazu, musí být dříve zasláno do SSSR k schválení, než se to může vysílat. Přišla překvapující odpověď: Muzeu M. Gorkého není nic známo o této zajímavé korespondenci. Prosím, zašlete originály k posouzení. Originály? Pana učitele Bakule objevil Míla po delším pátrání v Nuslích, kde bydlel v domku u jedné babičky. Byl nemocný, ležel. Spatně slyšel. Chvíli trvalo, než pochopil, co mu Míla říká. “Dopisy Gorkého? Samozřejmě, že je mám. Všecky. Mám to ve škatuli na půdě. Jen co se uzdravím, tak tam vylezu a snesu to dolů. Určitě. Jen co se uzdravím.“ Když tam Míla podruhé šel, bylo v domečku ticho. Světnička, kde pan učitel ležel, nově vybílena. Přišel pozdě. Pan učitel Bakule zemřel – a babička domácí dala všecky jeho škatule do sběru. “Ale já ty opisy mám, a jsou přesné“, zdůraznil Míla, když mi to vyprávěl. Snad jsou dosud v jeho pozůstalosti. Stálo by za to je zachovat.
Ale to bylo později, když uzrál čas. Nyní jsem se díval na vše očima třináctiletého chlapce, který objevuje nové obzory. Družina Rysů se chystala na velký sněm kmene, 28. října v Prokopském údolí. Měli jsme svou družinovou píseň, a dosud ji dobře znám, Chceš ji slyšet?
