Pokračování textu ze strany 31
Ryse, slunce jde výš!
Vyraž, travou se pliž,
vzhůru do krásných hor,
lovců kam spěje sbor.
Hoj, Rysové, hoj!
Teď nám dá život boj.
Kdo sílu svou zná,
ten jasnou cestu má.
A náš rysovský pokřik?
Huš, Rysové, chrrrr!
Rysové jdou řadou
Tlap- tlap- tlapity tlap-
chrrrr…
Kmen Bílého Slunovratu měl též svoji píseň, kterou jsme často zpívali:
Když den již usíná – slunéčko zhasíná
v posvátném kruhu s druhem tu druh,
duše nám spojí Veliký Duch,
vatra žhavá klid nám dává
Manitou volá na nás:
Hoj, junáctvo, spěj v nový zas boj,
duší celou směle!
Pro ideály woodcrafterské
žij svůj život cele,
nikdy neustávej.
Z temnot se rodí den jako čarovný sen,
krajinu zlatí zář červánků,
slunce posílá pozdrav po vánku,
život nový nám nastal zas,
Manitou volá na nás:
Hoj, junáctvo, spěj v nový zas boj, atd.
My děti přírody spojit chcem národy
v bratrském duchu se všemi žít,
pro lepší lidstva dny jdem se bít,
vzhůru na stráž – přišel náš čas,
Manitou volá na nás:
Hoj, junáctvo, spěj v nový zas boj, atd.
