O chléb vezdejší
prosíme v Modlitbě Páně. O chléb vezdejší pro tento den. Jsou různé lahůdky, různá vzrušení, Chléb zůstává.
Vrátili jsme se z Prahy - Robert a Já- „ještě jednou si zahráli Setonovu " mokasinovou hru" a opět nastal všední den, všední čas, se vším, co do toho pojmu zahrnujeme. Dnes, po odstupu let, si připomínám biblická zaslíbení těm, kdo vytrvají až do konce- kdo zůstanou věrní nad svěřeným málem. I když jsme si to tehdy neuvědomovali, snažili jsme se o to.
V Lize čsl. woodcrafterů bylo po bojích. Náčelník Dr. V. Valovič nás všecky utvrzoval ve věrnosti E. Th. Setonovi, našemu čestnému náčelníku,-ve věrnosti woodcraftu jako světovému názoru. V Praze pracoval kmen "Wahpeton" indiánským způsobem podle literatury, kterou měl přímo od Setona. A život šel dál - život Ligy, život kmenů i jednotlivců. A přece, vzpomínám-li na nekonečné hovory s Robertem, jsme na něco čekali. Jako děvčátko v knížce finské autorky "Studentka Aniki", které čeká, že "něco přiletí“. Jako Jeník v kouzelné knize Frederika van Eedena /"Malý Jeník"/, který tuší, že něco přichází. Neviditelné, nedefinovatelné, ale již je to blízko „již to přichází, Kdysi prof. M. Seifert čekal, že ještě něco nového, nám dosud neznámého přijde od E. Th. Setona, s novou inspirací - kdysi MUDr. V. Valovič čekal, že mu přítel Quido Friedrich něco přeloží z The Book of Woodcraft, co dosud neznáme, co přinese nové světlo na cestu.
I my jsme čekali - Měli jsme dobré průvodce - knihy. Napsal jsem již, že jsem "Přírodou a životem k čistému lidství“ četl, potom odložil, a znovu se k ní vracel. Nemusím všecko přijímat - nikdo mne nenutí - ale jsem za její základní záměr vděčný. Junáctví jako cesta nového života. Prof. M. Seifert udělal dobře, že junákovi doporučuje na jeho cestu knihy. Jistě je to jeho vlastní duchovní, zájmový svět, který tu pootevírá. Nemusím - ale ani nemohu - všecko číst, co doporučuje, ale povzbuzuje mne, že nejsem sám, mám-li knihy, ty milé sestřičky. Naslouchám-li autorům, kteří proklestili cestu, Měl své milé autory - učí mne, abych je měl také, jako tiché, věrné, neviditelné druhy či družky. Tak jsme, jím vedeni, četli H. D. Thoreau "Walden čili život v lesích“ - ale i Charles Alexander Eastman-Ohiyesa "Duše Indlánova". To byl
