Stránka:hlasatel-46-1.djvu/14

Z thewoodcraft.org
Verze z 21. 11. 2022, 15:58, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky) (→‎Validated)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 13

… ústí hnědé. Hlemýžď žíhaný se podobá prvému, nemá však zbarvené ústí. Hlemýžď keřový má ulitu obyčejně jednobarevnou od olivově zeleni až po světlou hněď, ústí proti oběma předešlým značně protáhlé.

Tyto tři hlemýždě najdeme u nás všude, nejvíce na vápencích a vápenných břidlicích, což platí o všech hlemýždích vůbec. Prahorní vrstvy jsou na hlemýždě chudé.

V okolí Prahy je nejlepší lokalitou Český kras, na Moravě Moravský kras, na Slovensku triasové vápence. Vodní hlemýždě je nejlépe hledat na jaře, kdy jsou vyvrženi na břeh rozvodněnými potoky. V Čechách se vodní hlemýždi vyskytují nejhojněji u Labe, na Moravě v údolí Moravy a Dyje, na Slovensku u Dunaje. Vědecky jsou hlemýždi velmi důležití pro archeologii a půdoznalství, protože pro určité vrstvy jsou příznačná určitá společenstva hlemýžďů. Hlemýždi se ukládají do krabiček, menší druhy do skleněných tub. Je dobře poznamenávati si kromě jména též naleziště.

A na konec literatura: naše je většinou rozebrána (poslední souborně dílo Uličného vyšlo koncem minulého století, – je však snad ještě možno sehnat Baborovy „Měkkýše českého plistocénu a holocénu”). Dnes pracuje v oboru hlemýždí fauny p. Jar. Petrbok, jenž je též autorem četných monografií.

Napsal Míla Kužvart, Liščí kmen.