Pokračování textu ze strany 16
Potom Šedý Bobr a Poštolka vybírali z vody velké (až 15cm dlouhé) škeble na zálesáckou lampu. Rovněž nalezli skořápky vřetenatek a různé jiné, jež teprve doma určili. Náhle naše lovy přerušilo dlouhé pískání a jezero přeletěli 2 ptáci, v nichž Sokol poznal vodouše rudonohé, velmi vzácné, patrně párek hledající hnízdiště. Zpívali: tuljí, tulijí... A proto jsme jezero pokřtili na Vodouší jezero. Viděli jsme je ještě několikrát, a na písčině, kde také seděli jsme hledali jejich stopy, ale půda byla tvrdá. Bobr za těchto pozorování spatřil na protějším břehu v síti sedící divokou husu a jali jsme se k ní hned plížit. Měli jsme původně dojem, že sedí na vejcích. Abychom mohli přejíti na druhou stranu, vystavěli jsme narychlo kamenný můstek, ale husa nás zpozorovala a ulétla. Sokol zde načrtával vodní konipasy a plovoucí žabí potěr.
Další vzácností byl bílý rybák s černým týlem, červeným zobákem a nohama; pozorovali jsme s obdivem krásný let této mořské vlaštovky, ale stopy a hnízdiště jsme nenalezli. Zato jsme však zpozorovali párek ledňáčků. Jejich hnízdiště se nám nepodařilo nalézti.
Na zkoumání na Čapím jezeře, kde loví čápi, a na hledání jezerní květeny nezbylo již času. Určili jsme ještě výšku lípy pomocí tyče. Připomněli jsme si zvířecí tanec roháče, jak jej popisuje Seton v Rolfu a Lesní říši. Zpět jsme šli cvičíce pochod na 1 1/2 km dle mistrovství Siláka.
