Ferdinand Pakosta
Ferdinand Pakosta (⁕ 21. září 1884, Pacov – † 31. října 1914, Polsko)
Ve dnech 28. 9. – 1. 10. 1911 se konal ve Staroměstské reálce v Praze Středoškolský kurz pro učitele tělocviku, kde se jednalo o branné výchově, o kterou se rozšiřoval tělocvik. Prof. Antonín Svojsík (1876–1938) zde přednášel o novém prvku ve výchově britské mládeže - skautingu, který zavedl za patronace krále Edwarda VII. před čtyřmi lety brigádní generál Robert Baden-Powell. Již v létě 1911 Svojsík zkoušel podle příručky prvky skautingu s dětmi při svém pobytu na Orlovské hájovně; o prázdninách pokusně tábořili vysokoškolští studenti pod vedením docenta Smotlachy (účastník tohoto kurzu). Přednosti skautingu jako nového způsobu výchovy mládeže ve volné výchově akceptovali i další čeští vysokoškolští profesoři – František Čáda, František Drtina a Tomáš Garrigue Masaryk.
Mezi 34 účastníky kurzu byl také berounský učitel Ferdinand Pakosta (21. 9. 1884, Pacov – 31. 10. 1914, Polsko), který po návratu tlumočí svým kolegům výhody skautingu. Již 6. října uskuteční turistický výlet se stovkou studentů gymnázia do Tetína, společně s kolegy Seifertem, Tichým a Papežem. Během školního roku podobných výletů do přírody uskuteční plných 24! Ředitel Wagner k tomu píše: Na zkoušku zavedena zatím organisace skautů (junáků). Vybraní žáci, počtem 30 účastnili se polních her, při nichž cvičeno bylo stopování, odhadování vzdáleností, čtení map a chůze podle mapy, určování světových stran, procvičována znalost okolí; věnována stálá pozornost studiu přírody, žáci nabádáni k lásce k přírodě a upozorňováni na krásu krajinnou. S tábořením ve volné přírodě (ve dne) podniknuty vhodné pokusy, které se setkaly s velikou radostí u žactva. Při táboření občerstvovali se žáci jídlem z domova přineseným, pekli brambory v ohni a i sami jídla si upravovali. Co se týče ústroje, opatřili se skauti holemi a někteří turistickými vaky, v nichž nosili různé potřeby. Výchovný význam skautů objevil se při těchto prvních pokusech záhy, zejména když žákům bylo vyloženo, jakým má být dobrý skaut a jak si má vždycky vésti v životě. Také vliv na ostatní, kteří do čety skautské zařazeni býti nemohli, nebyl nepatrný, neboť snaha státi se skautem vzbuzovala v nich ušlechtilou ctižádost. Četu skautů na základě Powellova spisu a článků A. B. Svojsíkových řídil učitel tělocviku Ferd. Pakosta za pilné pomoci učitele přírodopisu Miloše Seiferta.
Ferdinand Pakosta vedl gymnazijní skautský oddíl jako doplněk tělocviku v rámci branné výchovy. Zatímco jeho zástupce Seifert kladl důraz na znalosti botanické a geografické, spojené s turistikou a hrami v přírodě, byl Pakosta spíše praktický. Jako dlouholetý člen Sokola prováděl Ferda (jak se Pakostovi ve sboru říkalo) především pořadová a pochodová cvičení v poli, tělesná cvičení v přírodě, nauku topografie a morseovky. Jako historik však také rád vodil studenty na dějepisné vycházky, ke kterým se Seifert přidával velmi ochotně, neboť tento zájem byl oběma učitelům společný.
Poslední doložená Pakostova vycházka se skauty je s datem 8. června 1912 a na programu byly „Hry se skauty“. Poté byla činnost oddílu přerušena až do září, kdy se ho měl ujmout nový učitel tělocviku. Tělocvik na berounském reálném gymnáziu přebírá v září 1912 prof. Josef Hanzák, ale on ani Pakosta se skautingu dále věnovat nechtějí. Miloš Seifert proto pokračuje v činnosti se svým Kroužkem přátel přírody. Vzhledem k tomu, že oddíl skautů zatím nebyl obnoven, je na výpravách přírodopisného kroužku stále více studentů. Počátkem října obnovuje prof. Miloš Maixner (1873–1937) za pomoci Miloše Seiferta středoškolský skautský oddíl, který v létě 1913 pojmenují kmen Děti Živěny (Beroun).
Světová válka (1914-18) se pochopitelně dotkla všech českých občanů. Dobrovolně se přihlásili již v počátcích mobilizace mladí příznivci monarchie, mezi nimiž byl i berounský učitel Ferdinand Pakosta, který byl jmenován poručíkem c. k. 58. pěšího pluku. Bohužel již 20. 10. 2014 byl na haličském bojišti zraněn šrapnelem na obou nohou. Pakosta byl úspěšně operován v pevnostní nemocnici polského Přemyšlu, o několik dní později píše řediteli Wagnerovi, že se již těší na návrat do Berouna. Dostal však tetanus, kterému 31. října podlehne. Byl pochován daleko od rodného Pacova, přesto zde dva jeho blízcí přátelé a krajané položili květiny na rakev – prof. Prokop Maxa v té době sloužil přímo v pevnosti jako důstojník ve skladišti a z bitevní čáry přijel na koni poručík Ascher.[1]
- ↑ Studenovský, 2017 str. 30-55
