Pokračování textu ze strany 14
Rozhlas.
Když jsem byl poprvé vyzván, promluviti v rozhlase o Lesní Moudrosti a táboření pražské školní mládeže, ani jsem neváhal učiniti tak pod oblíbeným heslem:
Vyložil jsem při tom základy Lesní Moudrosti tak, jak jsou obsaženy ve stejnojmenném sborníku vydaném Spolkem učitelek družin pro školní mládež hl. m. Prahy.
Druhá přednáška týkala se hlavně problému pomoci městskému dítěti z ulice do hřiště, vybaveného podle dětských tužeb, bez hlídače, ale s dobrým vůdcem na místě, Podařilo se mi uhoditi na správnou strunu, o čemž svědčila bezprostřední přednáška o městských hřištích a plánech s jejich zlepšením spojených. Z této druhé přednášky cituji části:
Jeden, jediný člen ústředního zastupitelstva mohl by se státi zasloužilým osvoboditelem dětí z ulice, kdyby se soustředil na hájení jejich zájmů.
| ⁎ |
Dnešní městská hřiště nemají ceny a musí býti ihned přeorganisována. Místo hlídačem, nechť jest obsazena školeným instruktorem, který bude tím méně dozorcem, čím více bude náčelníkem, rádcem a soudcem dětí.
| ⁎ |
Dětský proletariát liší se od dospělých jednoduchostí. Před čtrnácti dny stál jsem na Žižkově tváří v tvář tisíci dětí žižkovské ulice. Neuspořádaný shluk v jediné ulici, jehož hrozivý šumot zaléhal daleko do ulic sousedních. Na návěští ve školách, že budou moci zdarma shlédnouti filmy ze života táboření pražských městských družin, opustily děti svá oblíbena místa v ulicích, a utábořily se před Masarykovou síní. (Právě tam, kde před deseti léty se Šimsou a Grünwaldem předváděli jsme woodcrafterskou besedu.) To byla demonstrace opuštěného dětství. Mrazivě výstižný dojem to byl, když se tu slily neovládané buňky žižkovských ulic.
| ⁎ |
Jenom pět set se jich vřítilo do sálu a za pár minut seděli přede mnou tak tiše, že bylo možno mouchu slyšet. Pak jsem ovládal jejich veselí, radost a smích – kdy bouře i ticho bylo koncertem – pětistového sboru.
Druhých pětset dětí zůstalo dlouho venku a bouřilo, nežli uvěřilo, že bude uspokojeno za týden. Sám žižkovský pan starosta si to pro ně vyžádal.
Třetím projevem byla už rozhlasová scéna
již jsme společně s paní A. Aimovou a R. V. Vokáčem podle zkušeností zpracovali. Byly to zážitky z pobytu družiny Praha XII v Javořím dole a o putování po Krkonoších.
V současné době máme rozpracované dvě rozhlasové scény a to o životě v jedné z městských družin a scénu z besedy pražských učňovských besídek. Provedení bude až v březnu, nebo v dubnu.
