Pokračování textu ze strany 135
… 1933 téměř všechny zbývající organizace mládeže připojeny k Velkoněmeckému svazu mládeže (Großdeutscher Jugendbund). částečným výsledkem bylo opětné krátkodobé spojení téměř celého německého skautingu. Německý svaz skautů D.P.B. se tehdy pod vedením svého posledního náčelníka Otto Kameckeho rovněž připojil k Velkoněmeckému svazu mládeže. V prvním dnu svatodušních svátků 1933 pronesl na posledním setkání D.P.B. později nacisty umučený O. Kamecke svou řeč na rozloučenou.[1]
Sjednocenému Velkoněmeckému svazu mládeže se ještě podařilo zorganizovat 4. a 5. června na lüneburských vřesovištích obří tábor, na němž se shromáždilo okolo deseti tisíc členů. Mezi nimi bylo přítomno již v uniformách SA nebo SS mnoho starších členů, kteří se nechtěli odloučit od svých svazových přátel. Třebaže se setkávali s nevraživými pohledy, přece ještě věřili, že tak dokáží zvrátit tragickou situací starých svazů. Byl to pochybený počin stejně jako úvahy na téma vstupu organizace do Hitlerovy mládeže, aby ji bylo možné změnit zevnitř. Již v průběhu druhého dne byl tábor rozpuštěn policii. Nově jmenovaný vůdce mládeže Třetí říše Baldur von Schirach vydal 17. června 1933 zákaz další existence Velkoněmeckého svazu mládeže se všemi k němu náležejícími organizacemi.
Úsilí o zavedení totalitních. metod, vyvíjené nacisty, vedlo k neslýchanému násilí a brutálnímu teroru hitlerovců ve střediscích svazových skupin. Učiněný pokus viceadmirála von Trothy o intervenci na nejvyšších místech zůstal bezvýsledný a ztroskotal na Hitlerově kategorickém požadavku sjednocení mládeže v řadách jednoho státního nacistického svazu. Ze snadno průhledných i konkurenčních příčin byly volné mládežnické svazy odedávna trnem v oku organizátorů Hitlerovy mládeže. Čím více tyto mládežnické svazy dokazovaly po uchopení moci Hitlerem potvrdit a dokonce posílit svou životnost, tím více byly potírány jako "sobecké, zbabělé a reakční" za neustálého nadužívání donucovacích prostředků. Nejvíce byly pronásledovány Německé volné sbory (Deutsche Freischar) pro pokrokové postoje a styky se zahraničím. Tyto styky byly mimo jiné též příčinou persekuce vůči zbytku skautských svazů.
Mezi starými vůdci rozpuštěných svazů – kromě malé skupinky, která se v dobré víře odevzdala pod vládu nacistů, řídíc se idealismem, utopismem nebo též jinými oportunistickými ohledy – se projevily tři názory. Většina soudila, že svěřenou mládež nelze vystavovat nebezpečí podzemního boje. Jiní usuzovali, že nezbývá, než se poddat osudu, myslet na nepředvídanou budoucnost a přežití v režimu, který si určitě sám uchystá vlastní záhubu. Menšina naproti tomu realizovala plány odporu a organizovala ojediněle v podzemí další zamaskovaný život skupin s tábory, výpravami a večerními besedami až do chvíle, kdy byla ztracena možnost meziměstských styků a kdy se zostřil policejní dozor nad význačnými vůdci hnutí.
Mnoho mladých vůdců spolu se svými skupinami přistoupilo na to, aby nadále přežívali v rámci hitlerovské Jungvolk (Mladý lid), která zahrnovala mladší ročníky Hitlerovy mládeže, a mohli tak působit uvnitř organizace podle vlastního životního postoje a podle "svazových" forem práce. To se skutečně dařilo, byť s problémy, až do začátku druhé světové války. Nakonec však převážila politická podezřívavost říšského vedení mládeže a všichni bývali svazoví činovníci byli z řad HJ odstraněni. Nejeden z nich zaplatil svou činnost životem, jiné věznili v káznicích a koncentračních táborech.
Hitlerovci v HJ (Hitlerjugend) a v dívčí BDM (Bund deuer Madel) se v technickém výcviku dosti blížili skautingu. ..text pokračuje
- ↑ Podle aktuálně zjištěného data úmrtí (1949) Otto Kamecke válku zřejmě přežil.
