Idea woodcraftu
Píšeme-li o historii NĚČEHO, nelze se aspoň stručně nezmínit, co TO vlastně je, co TÍM myslíme. A tu vyvstává potřeba definice, protože podrobný popis by se nemusel vměstnat ani do zvláštního svazku. Na druhou stranu – “spoutat” woodcraft do jedné věty či odstavce, byť se o to Seton z propagačních důvodů snažil (“Woodcraft je schéma, jak utvářet člověka na pozadí modré oblohy.”), není dost dobře možné a výsledkem může být nic neříkající slogan nebo hrubá deformace.
Východiskem musí být střední cesta. Ano, cesta, je dokonce to samo příhodné slovo pro definici. Woodcraft jako cesta, jejíž viditelné zrození leží na počátku tohoto století v Americe. Woodcraft jako cesta, která někam vede a tím se sama mění a vyvíjí se. Woodcraft jako cesta, která vede toho, kdo na ni vstoupí. Důraz on pohyb, ne strnulost; důraz na vývoj – stoupání…
Proto je definice woodcraftu tak obtížná. Kdyby jeho podoba utkvěla na podobě Svitku březové kůry z roku 1906, byla by to již dávno neživotná věc. Avšak Setonova podoba woodcraftu z roku 1903 je poněkud i podstatně odlišná od podoby z konce 20.let. Liší se zcela zákon, organisace, systém hodností, podoba a počet činů apod. A přece je to v zásadě totéž a jak říká Errol Bredin, současný předseda poradního sboru Institutu E. T. Setona, přece je to v zásadě “pouze” uvedení dítěte na hlubší celoživotní cestu životní – lesní moudrosti.
Je dobré si neustálý vývoj woodcraftu uvědomovat a nepovažovat ho za “zjevené náboženství”, které za pomoci (například v roce 1930) předepsaných úkonů a dosažením titulu “Velký orlí sachem Ipawa” přivede někoho k osvícení. Kdo dnes například ví, že až do druhé poloviny 20.let nebyly tituly vyšší než “Velký sachem” vůbec zavedeny a že sám Seton dosáhl za svého života jako nejvyššího titulu právě “Velkého sachema” (1926)? Kdo dnes ví, že původně založil Seton Woodcrafterské Indiány pouze pro chlapce a až po 15 letech, při zakládání Americké Ligy lesní moudrosti vzal dívky také “na milost” a stanovil jim program? Seton se postupným budováním woodcrafterského programu netajil a považoval to za přirozený jev. Snažil se tak co nejlépe v dané době a daném prostředí převést do praxe svou ideu výchovy člověka, jak ji například vyjádřil v jednom ze svých posledních publikovaných článků ze 30.let, který zde v českém překladu poprvé uvádíme:
Po 40 letech se mi splnila má touha. Můj životní sen se stal pravdou. Před mnoha a mnoha lety, ještě v době, kdy jsem poprvé formuloval myšlenku woodcraftu, jsem věděl, že tato myšlenka nebude úplná, dokud ji viditelně nepředvedu v Santa Fé – duchovním středisku Ameriky. Bohové mi byli příznivě nakloněni. Jsem tu, silný, plný energie, ostražitý a stále věrný snu svého mládí, ale navíc, i z materiálního hlediska jsem schopný ho prosadit bez strachu, že bych ohrozil své živobytí.
