Pokračování textu ze strany 140
… doby, než ji ovládla nesmlouvavá rudá ideologie. Neporušená rozlehlá příroda a náklonnost k Setonově literárnímu dílu (první ruské překlady povídek o zvířatech vyšly hned na počátku století – určitě 1902 a možná ještě dříve) přirozeně vyústily v zájem o woodcraft.
Okolo roku 1920 navazuje skupina Rusů z Moskvy korespondenční styk se Setonem. Seton v dopise M. Seifertovi z prosince 1921 uvádí výslovně woodcrafterskou organizaci v Moskvě. Také nově ustavená Čs. Liga lesní moudrosti se snaží navázat s Ruskem kontakt a tak v letech 1923–1925 se ve Vatře objevuje několik zmínek, z nichž nejdůležitější je z podzimu 1923:
“Ruští junáci Lesní Moudrosti v Petrohradě jsou nyní, díky br. Vavrdovi, s námi v pěkném spojení. Hnutí je v počátcích a nenalézá dosti porozumění u nynějších úřadů sovětských. Ani sněmování jim prý není dovoleno. Je ku podivu, jak komunistické vládě ruské hodil se měšťácký skauting Baden-Powellův. Zorganisovali si tam t. zv. »mladé pionýry« po vzoru skautů a vedou je čistě militaristicky…“[1]
Dále již následují jenom zprávy o “mladých pionýrech”[2] a je zřejmé, že oficiálně přestaly woodcrafterské skupiny v Rusku (SSSR) vyvíjet činnost nejpozději v roce 1924.
Seton se sice ještě v polovině 20.let ve Svitku březové kůry zmiňuje o woodcrafterské organizaci v Rusku, ale to již bylo ze setrvačnosti a bez znalosti reálné situace. O dalším působení woodcrafterských skupin v Sovětském svazu není nic známo. V úvahu by připadala již jen přísná ilegalita, kterou však nelze vyloučit. Seton se během celé existence SSSR těšil tamní vydavatelské přízni, jeho knihy vycházely v milionových nákladech a on sám patřil a patří v Rusku k nejznámějším americkým spisovatelům, oceňovaným nejen prostými čtenáři, ale i předními přírodovědci. Ačkoliv byly překládány především povídky o zvířatech, vyšly také knihy Dva divoši a Rolf zálesák, které nepochybně mohly inspirovat tisíce chlapců a děvčat ke “spontánní kmenové činnosti”. Důležité je také, že první vydání Setonova životopisu v cizím jazyce bylo vydáno právě v ruštině už v roce 1947 a že například moskevské knihovny patřily – pokud jde o Setona – k nejlépe zásobeným evropským knihovnám, včetně volně přístupné původní americké woodcrafterské literatury.
Přestože v současné době není o woodcrafterských aktivitách z Ruska slyšet, je možné dočkat se v budoucnu překvapení.
Na závěr dvě zajímavosti. Mezi množstvím diplomů a cen, které Seton za své dílo obdržel a které jsou uchovávány v jeho muzeu ve Philmontu, je také diplom s medailí od ruského cara Mikuláše II, jako ocenění jeho povídek o vlcích a znalosti divoké přírody. A konečně jeden z druhů sobů, žijící v tundře severního Ruska, byl na Setonovu počest pojmenován Rangifer setoni.
Podkarpatská Rus
Podkarpatská Rus, náležející dnes jako Zakarpatská oblast k Ukrajině, byla mezi světovými válkami součástí Československa, čemuž mimo jiné vděčí i za svou woodcrafterskou minulost. Působení profesora Miloše Seiferta na gymnáziích v Užhorodě a Mukačevě v roce 1923 a jeho neúnavná propagace lesní moudrosti přinesly ovoce i v tomto případě. Přes krátký pobyt získal zde mezi svými žáky stoupence. V Užhorodě vznikl kmen a v Mukačevě byla registrována družina, jako součásti LLM. V druhé polovině 20. let česká učitelka a zároveň stráž LLM ..text pokračuje
- ↑ Vatra r. 2 č. 1 z října 1923 (podzimní číslo), druhá strana obálky.
- ↑ Článek Naděždy Krupské, Vatra r. 3 č. 2 z prosince 1924, strana 21—2.
