..text pokračujeMnohé techniky zpracovalo a publikovalo Ústředí lidové a umělecké výroby. Další poučení najdeme v muzejních knihovnách a časopisech Naše Valašsko, Český lid, Umění a řemesla, Tvar a dalších. O způsobu života a práce pastýřů a zemědělců podávají poučení skanzeny (Valašské muzeum v přírodě, Veselý kopec na Vysočině, Strážnice na Moravě, Muzeum vesnice Kouřim, Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem a řada menších; na Slovensku například Múzeum slovenské dediny v Martine, Múzea kysuckej, oravskej a liptovskej dediny, Šarišské múzeum a další). O lidové hudbě, zpěvu, tancích, zvycích, slovesné tvořivosti a divadle existuje řada odborných spisů, zvukových a obrazových záznamů. Hodně poučení získáme i z návštěv Vystoupení národopisných souborů a jejich festivalů.
Po zvládnutí domácího vzoru přistoupíme k doplňování studiem lidových kultur historicky spjatých s naším územím - Polskem, Slovenskem, Podkarpatskou Rusí, ale i Rumunskem a Jugoslávií. Neopomeneme lidovou kulturu severoamerických i jihoamerických Indiánů a kultury národů, žijících v extrémních podmínkách - Eskymáci, Tibeťané, Peruánci, Indové, Australané a obyvatelé Polynézie. U všech najdeme důmyslné techniky a předměty i originální umělecká díla. Pokud budeme přebírat z cizích zdrojů, tak vždy s vědomím, že provádíme výběr, vhodný pro nás a uzpůsobitelný našemu cítění a mentalitě. Nositele lidových kultur nebudeme idealizovat, jsme si vědomi, že v nich je i řada jevů, které musíme striktně odmítnout (kouřeni, alkohol, hyzdění těla, požívání opiátů, otupující monotónnost některých zvyků). Původní lidová kultura je podivuhodná, nápaditá, krásná, ale někdy i banální a krutá.
Pro primitivní život v přírodě je třeba řešit otázku, jak se oblékat. Stručně řečeno vkusně a prakticky. Z lidových oděvů a obutí lze ledacos upravit pro soudobé použití. Nikdy by to ale nemělo sklouznout v otrocké přebírání původních forem oděvů a jejich materiálů. My se u primitivů poučujeme, ale nehrajeme si na ně. Zkušenosti, získané poznáváním primitivních kultur, nejsou našim konečným cílem, pouze výchozí základnou k dalším stádiím vývoje až po současnost. Tak získáme návod, jak docílit, aby technika nebyla našim pánem, ale jen nástrojem k moudřejšímu životu. Proto bychom neměli ustrnout v náplni své činnosti jen u táboření pod stany a primitivnosti, ale používat technických prostředků a vědeckých poznatků k hlubšímu proniknutí do přírodní a vesmírné zákonitosti. Mám na mysli "Waldeny“ a Domy mládeže, kde nám jednoduchá i moderní zařízení umožní osvojit si vlastním pokusnictvím dokonaleji různá řemesla, pěstování rostlin, tvůrčí technické a umělecké tvořivosti ve všech oborech a tím tak vytvořit podmínky, jak pěstovat lesní moudrost od dětství po celý život. Nezapomeňme, že pastýřství a zemědělství svým pěstitelstvím a zušlechťováním rostlin a fauny představuje revoluční změnu ve vztahu člověka k přírodě - nejen kořistit, nýbrž i pěstovat. Kořistění nelze provádět do nekonečna, zato vývoj pěstění nemá hranic, vyžaduje však vysoce morální odpovědnost a všestranné vědění. Zájem a vyzkoušení různých praktik ze života lidí, úzce spjatých s přírodou, má smysl jen tehdy, je-li prostředkem ke sebezdokonalení a k nalezení takového způsobu života, který se organicky prolíná se současným způsobem technického světa. Očisťuje ho od nepatřičností a ozdravuje prvky moudrosti lidí, žijících v úzkém kontaktu s přírodou.
Měnit se v sobotu a neděli a o dovolené v indiány a po většinu všedních dnů roku žít jako měšťák je schizofrenií, útěkem z civilizace, dezercí ze zápasu všelidského úsilí o ušlechtilejší..text pokračuje
