Pokračování textu ze strany 28
… Svou osobní statečnost prokázal Thoreau veřejnými vystoupeními na obranu kapitána Johna Browna, později popraveného za občanské války Severu proti Jihu, i osobním bojem proti otrokářství.
V Thoreauovi vidíme dokonalý vzor čistého, spravedlivého člověka, plného soucitu ke všemu živému v přírodě, člověka, který přírodu znal i miloval jako málokdo, a který dovedl v ní žít. Jeho Walden vždy zůstane stěžejní knihou Lesní moudrosti; jeho myšlenky nejen dosud platí, ale s katastrofickým zhoršováním životního prostředí ještě nabývají na závažnosti.
JOHN RUSKIN - apoštol pravdy a krásy. Tak ho nazval ve své eseji Miloš Seifert, kde zachytil úvahy o myšlenkách a díle tohoto spisovatele, uměleckého kritika a sociálního reformátora. Z jedenácti jeho literárních prací, přeložených do češtiny, byl to právě M. Seifert, který nám představil v této své eseji celou osobnost Ruskinovu a jeho rozsáhlou literární tvorbu.
Ruskin prožil šťastné dětství ve vzorné anglické rodině a když zdědil po svém otci, jenž byl zámožným obchodníkem, značné jmění, byl si plně vědom doma vštěpované zásady skromnosti a ze svého nadbytku rozdával štědrou rukou.
Proslul nejen pětisvazkovými Moderními malíři, ale zejména esejemi Tomu poslednímu (přeložil M. Seifert v roce 1910). V těchto úvahách a v díle Munera Pulveris hlásal program společenských reforem, obsahující zavedení všeobecné národní výuky, novou organizaci světa práce a odpovědnost státu za šťastný úděl lidské společnosti. Z dlouhé řady uměleckých, vědních a beletristických prací jsou nejznámější Sezam a lilie (přeložil F.X. Šalda v roce 1901), Koruna z plané olivy a Mravnost prachu, jakož i ve 4 svazcích Fors Clavigera uveřejněné listy, které jsou sociálním plánem realizace lepšího lidství.
Proč právě Ruskin se nám připomíná jako myšlenkový prekursor woodcraftu? M. Seifert to vyjádřil tím, že veškerá Ruskinova síla a všechno tajemství jeho úspěchu spočívaly v jeho vášnivé lásce k přírodě. Neporozumíme mu ani jako spisovateli, ani jako reformátorovi, jestliže si neuvědomíme, jakou moudrost čerpal z poznání přírody.
Ruskin sám o sobě říká, že nebyl spisovatelem, aby se četly jeho knihy: jemu šlo o život, který měl být zlepšen a zušlechtěn. Předpokladem pro úspěch jeho sociálních plánů je morální kultura. V nejpopulárnější své knize Sezam a lilie jsou skryty nejkrásnější stránky jeho umění pera a mnohé z jeho nejvznešenějších myšlenek. V českém vydání Svitku březové kůry (1925) uvádí M. Seifert Ruskinovu hlubokou myšlenku: aby každý náš den byl svátkem. Seifert v této tézi vidí úkol hnutí lesní moudrosti: Ruskin nám ukázal, že svátkem je každý náš den, kdy něco konáme s radostí, kdy poznáváme něco velkého a povznášíme sami sebe hrdinným skutkem. O tom, co máme dělat, jaká má být naše práce, vyjádřil se Ruskin v Koruně z plané olivy takto: Život bez práce je zločinem a práce bez umění zvířeckostí. Naše práce má být především rukodělného charakteru. Když při jednom ze svých švýcarských pobytů Ruskin umyl sám schody v hotelu, kde bydlel, dal tím najevo, že nepodceňuje žádnou, ani tu nejhrubší práci. V rolnictví, konaném vlastníma rukama, v pastevectví a v chovu dobytka spatřuje Ruskin cestu k opravdovému ozdravění života pro její snadnost, přirozenost a potřebnost. Až budeme v této knize pročítat kapitolu o anglickém Řádu lesního rytířstva (Order of Woodcraft Chivalry), který se od roku 1916 stal prvním anglickým hnutím woodcrafterského ..text pokračuje
