Pokračování textu ze strany 29
… typu, ne náhodou se dočteme o názorech jeho zakladatele Ernesta Westlakea, týkajících se ideálu výchovy, přiblíženému podmínkám života prvotních lidí. Tato shodnost názorů jistě není náhodná, protože rysy Ruskinových etických a humanistických snah probleskují ve výchovných a organizačních řádech tohoto woodcrafterského hnutí.
Zároveň s Tolstým a jeho jasnopoljanskou školou nevidí Ruskin žádný kulturní přínos v tom, že se děti naučí číst a psát a že je základní škola omezuje jen na tyto činnosti. Záleží přece na tom, co čtou a píší jako lidé dospělí: dětství nutno ponechat jeho přirozenému vývoji a tím i kladnému rozvojovému průběhu nabývání vlastnosti člověka, který ještě neznal civilizaci.
Po roce 1863, kdy překonal vnitřní uměleckou krizi, nemohl být nadále pouhým spisovatelem. V jeho knihách vine se v pozadí myšlenka obohatit život, učinit jej krásný a cenný. Za estétem Ruskinem všude stojí pak Ruskin moralista a náboženský člověk. Tato změna a obrácení byla shodná s Tolstým. Přestal být pouhým umělcem, aby se stal náboženským učitelem a velkým reformátorem.
Vědění samo přestávalo pro něho mít cenu, jestliže nesloužilo zároveň potřebám srdce. Tajemství jeho poznání spočívalo v jeho výroku: Více vidět než vědět. Najít subtilní vztahy k věcem a k životu, kouzlo a půvab v nich – to je podstatou Ruskinova učení. Proto říká, že jenom život je bohatstvím, život se všemi silami lásky, radosti a podivu.
V Mravnosti prachu, který je dialogem mezi učitelem a žákyněmi, užívá Ruskin celou škálu rozličných oborů a otázek, aby vštípil nové formy vědění do dětské mysli. Vychovatelům kladl na srdce: Pravé těžiště výchovy normálního člověka spočívá v tom, aby vyrůstal v úzkém společenství s koněm, psem a oslem. Bouřil proti vandalismu a ničení volné přírody a odsuzoval negativní působení civilizace. V Ruskinově poměru ke zvířatům bylo něco, co připomínalo Františka z Assisi. Se surovým světem moderní civilizace se nemohl nikdy smířit. Byl proti honitbám, během nichž hynou zbytečně tisíce zvířat a lidé, účastníci honů, se stali řezníky. Na protest proti vivisekcím, prováděným v laboratořích, opustil demonstrativně místo profesora krásných umění oxfordské university.
Tajemstvím přírody, které má být člověku odhaleno, je její krása. Oči a srdce otvírají člověku brány přírody. Člověku musí jít především o to, co se ho dotýká, co ho tvoří, pozvedá. Ruskin nestaví žádný filosofický systém, nesahá do teorie poznání, ale umožňuje nám poznání svojí hlubokou analýzou věcí. Je z těch moderních duchů, kteří uprostřed těžkého materialismu minulého století byli proniknuti čistým idealismem, když učili jako Emerson, že každá věc má nejen svoji hmotnou, ale i duchovní stránku. Naučil nás hledět na přírodu tak, že i dítě může být badatelem. Dejme mu poznat tvary listů v přírodě, studovat dějiny růstu větvičky, jak to ukázal v Moderních malířích: to bude pak pravdivá škola přírody. Ruskinova metoda poznání přírody je zdrojem veškeré jeho moudrosti. Tato “moudrost lesa” měla by být ohniskem všeho vyučování a výchovy ve škole základní i střední, protože tam jsou děti a mládež ve věku, kdy z této moudrosti mohou svojí čistou duší a srdcem nejvíce chápat a čerpat. Ruskinovo poznání přírody je naplněno citem, porozuměním. Nikdo nemůže dokonale pochopit něco, pokud to nemiluje, tím méně člověka. Je nám zapotřebí citlivosti, něhy, vroucnosti – bez těchto vlastností nelze být celým člověkem.
