Pokračování textu ze strany 53
… tvůrcem. Zároveň se opět obrací na Baden-Powella S dotazem, proč neuvedl jedinou zmínku o jeho spoluautorství, a Baden-Powell mu odpovídá (v dopise z 23. 10. 1927): Jestliže se, Setone, snažíte o uznání svého autorství skautského hnutí klidně to všemi prostředky udělejte. Nemám žádné námitky.”⁶⁾ Jiný názor však měli v Americe.
J. West a M. Schiff, viceprezident BSA, se pokoušejí Setona koupit a nabízejí mu financování woodcrafterské ligy, která je právě v tísni, výměnou za jeho mlčení. Neuspějí a Seton jde dál: v roce 1930 navrhuje sloučení Boy Scouts of America a Woodcraft League of America, ovšem za řady podmínek⁷⁾ (například: opětné uvedení do funkce “Chief Scout”, přijetí jeho původní woodcrafterské příručky jako oficiální pro skauty, naprostá samostatnost woodcrafterů uvnitř BSA, přijetí woodcrafterského programu pro chlapce mladší 12 a starší 18 let – naopak pro woodcraftery 12 až 18 let Seton navrhoval jako vhodnější skautský model; zajímavé je, že tímto krokem chtěl Seton “obětovat” woodcrafterské ženy a dívky, protože ty samozřejmě do chlapecké skautské organizace vstoupit nemohly). Setonovy podmínky byly pro vedení BSA nepřijatelné. Následuje definitivní rozchod a mrazivé vztahy přetrvávají.
(Ještě předtím ale dochází k jedné významné události. V roce 1928 zakládají BSA svá “vlčata” (Cub Scouts of America), jejichž program byl založen převážně na Setonově programu. K urovnání vztahů nevedl ani tento vstřícný krok. Seton v něm zřejmě viděl především další důkaz správnosti svých názorů.)
Nové a poslední kolo “bitvy” vypuklo v roce 1937 po vydáni knihy W. D. Murraye History of the Boy Scouts of America, oficiální historie ze strany BSA. Přestože Seton nabízel předem autorovi, že mu dá k dispozici veškerou svou korespondenci s Baden-Powellem, Murray odmítl a zůstal u známé oficiální verze, která zamlčovala Setonův skutečný podíl. Seton nyní sepsal svou definitivní verzi⁶⁾ historie skautské organizace a odhodlal se konečně ji zveřejnit ve svém chystaném životopise. Na přání své ženy Julie, která si nepřála veřejnou roztržku s BSA, však tuto kapitolu nakonec z knihy vypustil a nikdy již publikována nebyla. K rozhodnutí přispělo také to, že během redakce knihy zemřel (8.1.1941) Baden-Powell a nebylo by považováno za slušné hovořit o mrtvém nedobře.
K oficiálnímu, i když už jen symbolickému sblížení došlo až 20 let po Setonově smrti, kdy vdova Julie M. Setonová darovala větší část jeho pozůstalosti (3250 kreseb a maleb, přes 2000 ptačích a savčích preparovaných kůží - včetně kůže legendárního vlka Loba, 30000 knižních svazků a stovky indiánských předmětů) právě americkým skautům, kteří na svém philmontském ranči v Novém Mexiku vybudovali a v roce 1965 otevřeli pamětní muzeum (Seton Memorial Library and Museum).⁸⁾
K nejvýraznějším “woodcrafterským stopám” uvnitř BSA dodnes patří tzv. Order of the Arrow (Řád šípu); což je vlastně společenství těch, kteří splnili stejnojmennou odbornou zkoušku. Ta obnáší dobré znalosti o indiánech a přírodě, umění tábořit za každých podmínek a aktivně pomáhat mladším. Odznak Řádu šípu patří mezi americkými skautskými odborkami k nejcennějším. Není možné se o něj sám ucházet; na tuto poctu musí být skaut navržen svým oddílem. Protože Order of the Arrow založila skupina skautů ve Filadelfii už v roce 1915, je možné, že to byla právě reakce vděčných skautů na nucený odchod Setona z BSA.
Navzdory téměř čtyřicetiletému pocitu křivdy a nedobrých ..text pokračuje
