Pokračování textu ze strany 52
… aby to veřejné mínění nevzalo jako nevděk vůči zakladateli a neobrátilo se proti nim. Věnovat mu větší prostor v řízení BSA bylo rovněž nemyslitelné a proto byla zvolena jiná taktika: diskreditovat nejprve Setona, aby pak jeho odstranění nepoškodilo image BSA.[1] Seton, ač žil v USA již 18 let, měl stále britské občanství a po vstupu Británie do první světové války se nabídl britské vládě plně k službám při obraně vlasti. Nyní mu bylo naznačeno, že je nemyslitelné, aby v čele tak vlastenecké organizace jako je BSA stál cizinec, navíc tak loyální k cizí zemi. Seton slíbil vyřídit si americké občanství tak brzo, jak jen to bude možné, ale do výročního sněmu BSA v únoru 1915 to jednak nestačil, jednak se díky cestě do Anglie nemohl sněmu zúčastnit. V nepřítomnosti nebyl na sněmu opětovně potvrzen do funkce “Chief Scouta” a tak funkce zůstala neobsazena. Po návratu nabídl formálně a oficiálně rezignaci, ale zachoval si ostatní funkce v BSA.
Na podzim ho vedení BSA, také za pomoci T.Roosevelta, obvinilo, že je pacifista, anarchista a socialista. Seton se vzdal všech funkcí a když vedení BSA stále oficiálně nepřijímalo jeho rezignaci, svolal tiskovou konferenci, na které zveřejnil svůj spor s Westem. Rezignace byla okamžitě přijata a první stránky novin na počátku prosince 1915 přinášely po několik dní vzájemné obviňování Setona s Westem. Jednání BSA bylo nyní “bez rizika”: očistili přece svou organizaci od pochybného živlu; navíc Setonův význam pro BSA všemožně zlehčili, takže žádná škoda jeho odchodem nevzniká, příznivci skautingu mohou být klidní…
Seton svůj boj o reformu amerického skautingu prohrál a rozhodl se věnovat budování woodcrafterské organizace. Vůči vedení BSA choval jistě zášť, ale k řadovým členům cítil náklonnost, stejně jako oni k němu. Často byl zván mnoha oddíly na přednášky nebo na různé slavnostní oddílové příležitosti. A často vyhověl. Protože byl přesvědčen, že přijatý model skautingu bez woodcrafterského základu musí časem zkrachovat, věřil, že ještě přijde jeho doba. Proto, aby si navždy neuzavřel dveře zpět, veřejně proti BSA nevystupoval a nabídky renomovaných novin k zveřejnění svých názorů na skauting odmítal. Své kritické mínění sděloval jen v okruhu woodcrafterů (českých nevyjímaje) a blízkých přátel. S vedením BSA až do roku 1926 zřejmě vůbec nekomunikoval.
Tehdy, na počátku dubna 1926, si přečetl poslední vydání Handbook for Scoutmasters (Příručka pro skautské vůdce) a dotčen hrubě zkreslenou Baden-Powellovou interpretací vzniku americké skautské organizace napsal vedení BSA, že uvedená verze je zcela v rozporu se skutečností a že se cítí povinen sám sepsat a zveřejnit, jak to skutečně bylo. Aby zchladilo Setonův hněv, rozhodlo se vedení BSA udělit Setonovi nové vyznamenání — Cenu Stříbrného bizona. Oznamují to hned Setonovi s prosbou, aby nic nezveřejňoval do té doby, než si budou moci v klidu zasednout a společně spornou záležitost probrat (šlo především o to, ničím nepokazit blížící se oslavu s předáním cen a návštěvu Baden-Powella).
Seton cenu přijímá a chápe to jako výzvu ke sblížení, jako signál k rehabilitaci jeho osoby i jeho woodcraftu a navrácení obého do skautingu. Provádí podrobnou analýzu činnosti skautské organizace.⁴⁾ Opět podrobuje ostré kritice militaristický trend skautingu, také sepisuje vlastní verzi vzniku skautingu.
Na svou podporu se obrací na desítky osob, kteří pamatují počátky skautingu, a vyžaduje si jejich svědectví, kdo je skutečným..text pokračuje
