Pokračování textu ze strany 51
… Indiánů. W.B.Wakefield z Baden-Powellova hlavního stanu Boy Scouts, který má školit vůdce, se nestačí divit a hned po návratu podává hlášení o heretickém počínání “rudošského reakcionáře” (red tory), jak britští skautští oficíři s despektem Setonovi přezdívali. Začíná se tím Setonův konflikt s vedením BSA.
V reakci na tuto událost většina vedení BSA hned na počátku září rozhodla, že jejich organizace preferuje model britských Boy Scouts před modelem Woodcrafterských Indiánů a to údajně proto, že woodcrafterský systém je příliš decentralizovaný a nevhodný pro rozvoj celonárodní organizace. Ve skutečnosti byl woodcraft odmítnut proto, že jen málo dovoloval dospělým vnucovat dětem své pojetí programu a že stavěl indiána jako vzor. Na podporu britského modelu byly přijaty nové stanovy a ustaven nový výkonný výbor, do něhož se dostali především politikové, bankéři a vojáci místo lidí, kteří skutečně s mládeží pracovali. Na Setona již místo nezbylo, ale protože ho nebylo možné zcela odstranit, byla pro něho zřízena funkce “Chief Scout”, funkce sice nejvyšší, ale zcela bez pravomocí a možnosti zasahovat do řízení organizace. Nastrčená figurka, jak Seton záhy poznal.
Novým výkonným sekretářem, tedy reálně nejmocnější osobou BSA se stal právník James E. West, blízký přítel bývalého prezidenta Theodora Roosevelta, který stále patřil k nejvlivnějším mužům v Americe. West se zcela ztotožnil s Baden-Powellovým pojetím skautingu a nijak se netajil tím, že BSA by měli být prvotním tréninkovým zázemím pro armádu, v čemž měl jednoznačnou podporu T. Roosevelta. Co se týče Setona, zastával West názor, že je ho nutné sice pro BSA zachovat – jednak jako reklamu pro táborové prvky programu a jednak pro jeho popularitu – ale zároveň je ho nutné držet co nejdál od zasahování do činnosti organizace.
Na podzim 1910 zavítal do USA Baden-Powell a na jeho počest uspořádali BSA slavnostní večeři. Při svém zahajovacím proslovu pak pronesl slova, která později Seton často citoval: “Vy, Setone, jste skutečný otec skautingu, nebo Dan Beard je otec; já jsem jen jeden z jeho strýců.”³⁾ Zároveň však Seton popisuje, jak při následujícím fotografování slavné trojice dal “strýc” (Baden-Powell) najevo, jak to ve skutečnosti myslí, když zabral jediné místo k sezení a Setona s Beardem nechal stát po stranách jako své pobočníky. To lze skutečně vidět na dochované fotografii.[1]
Seton jezdil po celých Spojených státech a na přednáškách propagoval BSA, i když samozřejmě ve svém pojetí. Vedení BSA bylo sice znepokojeno, ale nemohlo tomu zabránit, zvláště když to přispívalo k nárůstu členstva. Další konflikt nastal, když Seton v roce 1911 napsal první oficiální příručku BSA, ale vedení BSA ji zcela přepracovalo, mnoho textů vypustilo, jiné změnilo ke svému obrazu, takže výsledek byl pro Setona nepřijatelný. Ve snaze zmírnit jeho hněv mu vedení nabídlo místo v redakční radě oficiálního časopisu BSA Boy's Life. To Seton sice přijal, ale s novou podobou příručky se smířit nehodlal.
Již delší dobu pomýšlel na rezignaci ze svého nejvyššího postu, ale přátelé ho zrazovalí. Nakonec se v roce 1914 odhodlal k ráznému kroku. V domnění, že je pro BSA nepostradatelný, pohrozil, že bude rezignovat na svou funkci “Chief Scouta”, pokud nebude příručka upravena podle jeho představ a pokud nebude mít větší možnost ovlivňovat politiku BSA.
I když West a ostatní členové vedení si již nepřáli nic jiného, než aby Seton BSA opustil, nechtěli přijmout jeho rezignaci, ..text pokračuje
- ↑ Myslím, že je na tomto místě záhodno připomenout, že Seton byl z této trojice nejmladší. A o tři roky starší Robert Baden-Powell, krom toho že zastupoval již existující organizaci, kterou se právě vznikající BSA inspirovala, byl jejich hostem ze zámoří. Který navíc mírnil třecí plochy mezi Setonem a jeho rivalem Danielem C. Beardem. Bylo tedy zcela na místě, že do křesla mezi nimi byl usazen právě on. (Poznamenal Keny)
