Pokračování textu ze strany 50
… a Baden-Powell mu 14. 3. 1908 odpovídá. Zdvořile se omlouvá, že omylem zapomněl uvést jeho autorství “u několika her převzatých ze Svitku březové kůry” a slibuje, že v dalším vydání vše napraví. Následují další dopisy, v nichž Seton stále ostřeji protestuje, Baden-Powell ho uklidňuje a slibuje nápravu, ale v dalších vydáních knihy se opět nic neobjeví. Neuspěje ani zásah Setonova britského nakladatele. Mezi oběma muži roste napětí, zvláště když Seton nakonec požaduje, aby byl uveden na titulní straně jako spoluautor.
Co však nejvíce Setona na tomto plagiátorství popuzuje, je skutečnost, že Baden-Powell jeho hry a aktivity podřídil vojenským cílům. Jak později napsal: “Mým cílem bylo vytvořit člověka, cílem Baden-Powella bylo vytvořit vojáka.”³⁾
Seton se stává nervóznějším, když vidí obrovský úspěch Boy Scouts a pokusy zavést Baden-Powellův skauting do Ameriky. Navíc, protože počáteční členský vzestup a ohlas Woodcrafterských Indiánů nyní stagnuje, vydavatelé Setonových knih ho nutí, aby opustil vzor indiána, protože “Existuje příliš mnoho Američanů, kteří považují indiány za špinavé degenerující povaleče nebo za divochy, což — uvažují-li o výchově svých dětí – brání popularizaci woodcrafterské myšlenky.“ A i když Seton hlásal zásadu “to nejlepší od nejlepších indiánů”, musel v roce 1910 uznat, že “mnoho lidí bylo jménem indiána odrazeno, protože si představovali, že učíme chlapce napodobovat indiány“.³⁾
Seton podniká ještě marný pokus “rozdělit si gentlemanskou dohodou teritoria” a v dopise ze dne 10.1.1910 navrhuje Baden-Powellovi, že by souhlasil s použitím svých textů v příručce Scouting for Boys, pokud bude pouze poznamenáno “přetištěno z Birch Bark Roll” a pokud Baden-Powell tuto příručku nevydá v Americe. Na oplátku slibuje, že ve Svitku březové kůry uvede Baden-Powella jako spoluautora a že stáhne své woodcrafterské příručky z anglického a irského trhu.[1]
Protože odpověď Baden-Powella je opět zdvořilostně vyhýbavá, zbývá Setonovi již poslední alternativa obrany: nepřipustit, aby se skauting v Baden-Powellově podobě uplatnil v Americe – a to tak, že ho nechá splynout s existujícími americkými chlapeckými organizacemi (včetně Woodcraft Indians) a bude ho reformovat k svému obrazu.
Přestože Baden-Powellovi Boy Scouts budili v USA zájem už od roku 1908 a na jaře 1910 zde existovaly už nejméně tři menší skautské organizace, založené z vlastní iniciativy většinou armádními důstojníky, teprve od května se připravovalo formální zavedení Boy Scouts do USA. V červnu 1910 se v newyorské Ymce sešli zástupci 33 organizací, pracujících s mládeží, včetně zástupců britských Boy Scouts, a rozhodli o založení národní skautské organizace, pro kterou zvolili název Boy Scouts of America (BSA). Seton zde nechyběl a jako nejpopulárnější osobnost byl zvolen do čela výkonného výboru. Vrhá se do práce vtisknout BSA svou podobu. Hned na jaře připravuje k tisku deváté vydání Svitku březové kůry, které tentokrát vychází pod názvem The American Boy Scout a je určeno jako společná příručka jak woodcrafterům, tak novým americkým skautům. Tato kniha však nikdy za oficiální příručku BSA přijata nebyla, ač podle ní pracovalo mnoho oddílů.
V srpnu pořádají BSA v Silver Bay první ukázkový skautský tábor spojený se školením vůdců. Seton má na starosti organizaci a 150 účastníků (ne)nechává na pochybách o tom, co to je skauting. Staví se tábor se stany týpí, všichni si musí sami vařit na ohni a večer u ohně se vyučují obřady Woodcrafterských
