Pokračování textu ze strany 49
… představu o cílech této výchovy, ale jen neurčitou představu o prostředcích a formě.
Svitek březové kůry byl pro něj proto vítaným impulsem, který mu v mnohém učinil jasno. Na oplátku věnoval Setonovi svou knihu Aids to Scouting for NCO's and Men (1899), která, jak říkal, měla být základem jeho modelu výchovy. Seton byl knihou nejprve nadšen, ale po přečtení ji odmítl a znechuceně konstatoval, že navržený program je “pouhé vojákování, od vojáka a pro vojáky” (pouhý “krmič armády”, jak se podle Setona údajně Baden-Powell opakovaně vyjádřil), ale žádný woodcraft, žádná výchova k charakteru atd. Program také nebyl zamýšlen pro samostatnou organizaci, ale pro využití v již existujících britských chlapeckých organizacích Boy Brigades a Church Lads.
Oba muži se dohodli na spolupráci, následovala čilá korespondence. Baden-Powell slíbil pro další vydání Svitku březové kůry napsat kapitolu o vyzvědačství (scoutingu) v jeho pojetí. Seton zase pro Baden-Powella napsal delší články o stopování, lukostřelbě, indiánských zvědech, týpí a další a také souhlasil s otištěním některých jeho her v připravované Baden-Powellově knize.
Baden-Powell ve všech dopisech vděčně děkuje za nové náměty. Tvrdí-li však, že pracuje podle schématu podobného Woodcraft Indians, pak to rozhodně nevyjadřuje Setonovy představy, i když od Setona přebírá většinu woodcrafterských aktivit, s malými úpravami i systém činů (odborných zkoušek) a poct, pod novým označením přebírá část symboliky a uvědomuje si potřebu budování charakteru a samostatné skautské organizace. Podle Setona však v jeho programu provádí nepřijatelné úpravy, když zavádí model vojenské organizace (organizačně i vnějšími prvky – uniformy, nástupy atd.), zavádí bezpodmínečnou poslušnost nadřízených, vypouští všechnu indiánskou terminologii, indiánský vzor a kmenové zřízení, oklešťuje romantické pojetí, vypouští program pro nejmenší chlapce (Malou lóži) a chlapce nad 18 let a především ignoruje duchovní prvky (Seton si pod slovem “duchovní” nepředstavoval “náboženský” či “církevní”).
Toto vše ale Seton netuší dříve, než mu Baden-Powell 13. 2. 1908 zasílá svou příručku Scouting for Boys a oznamuje založení nové organizace poté, co se jeho pokusný tábor na Brownsea Island v srpnu 1907 plně osvědčil. Seton je příručkou šokován. Nejen proto, že zde vidí své Woodcrafterské Indiány vpravené do vojenského stejnokroje a v organizaci zcela se lišící od jeho představ, ale především proto, že myšlenky a texty, které považoval za své původní, jsou zde podepsány někým jiným a jeho podíl je zcela opominut. Přitom Baden-Powell předtím opakovaně Setona ujišťoval, že jeho autorství nebude opomenuto. Například v dopise ze 17. 6. 1907:
“Jsem Vám nejvíce vděčný za Váš dopis a Vaše rady, s kterými se plně ztotožňuji. Jakoukoli pasáž, kterou ze Svitku březové kůry použiji, budu řádně označovat Vaším jménem a na příslušné části knihy budete mít autorská práva (copyright).“⁴⁾
Podle svých slov⁴⁾ je Seton v knize Scouting for Boys sám autorem těchto kapitol (některých doslovně, u některých byly provedeny nevýznamné formální úpravy): Honors, Patrol Signs, Despatch Runner, Follow the Trail, Tracking, Catch the Thief, Stalking, Trees, Knots, Camp Gear, Whale Hunt, Pathfinding, Judging Distance, How to Make a Tent, How to Make a Bed, Camp Fires, Finding the North, Signal Fires, Spotty Face atd.
Seton okamžitě, ale zatím mírně protestoval..text pokračuje
