Vztah E. T. Setona ke skautingu
|
Původní text je pro zachování autenticity ponechán beze změn. Věnujte tedy zvýšenou pozornost poznámkám pod čarou a odkazům v textu, jejichž cílem je objasnit zavádějící a někdy i vyloženě mylná tvrzení. |
Když se organizace amerických skautů (Boy Scouts of America - BSA) v roce 1926 rozhodla, že zavede nové zvláštní vysoké vyznamenání - Cenu stříbrného bizona - a že u příležitosti svého 16.výročního sněmu (30.4.1926) jím ocení 26 mužů nejvíce se zaslouživších o rozvoj amerického skautingu, byl mezi poctěnými vedle R. Baden-Powella, J. E. Westa, D. C. Bearda a dalších i Ernest Thompson Seton. V průvodním zdůvodnění bylo o Setonovi řečeno:
“Přírodovědec, zálesák, který pomáhal organizovat BSA a po pět let, jsa jejich náčelníkem, poskytoval jim šlechetně ze svých zkušeností, ideí a inspirací a který jako zakladatel Woodcraft League se snažil vštípit do povah mladých Američanů lásku k přírodě a úctu k přísným ctnostem, jak v nich byli příkladem severoameričtí Indiáni.”¹⁾
Na první a nezasvěcený pohled by se zdálo, že ze strany skautů jde o gesto dobré vůle, podání ruky na usmířenou po neharmonickém rozchodu v roce 1915 a o upřímné ocenění Setonovy práce. Nejlepší předpoklad urovnání napjatých vztahů. Zdání se však rozplývá, podíváme-li se na pravý důvod Setonova ocenění, stejně jako na další vývoj vzájemných vztahů. Seton se sice asi cítil skutečně poctěn, ale zároveň v něm oživl letitý pocit příkoří a jeho naděje i jím následně podniknuté kroky ku sblížení (ovšem podle jeho vlastních představ, jejichž ústřední ideou byla hluboká satisfakce) se vniveč rozplývají. Jděme však popořádku.
Po nečekaném obrovském ohlasu Woodcrafterských Indiánů v Americe, podniká Seton v roce 1904 přednáškové turné do Anglie, aby i sem rozšířil svou ideu. Po nevalném ohlasu poznává, že jím navržený konkrétní model není univerzální, ale že základní principy nutno uzpůsobit specifickým kulturním a přírodním podmínkám té které země. Proto během svého dalšího anglického turné v březnu 1906 ochotně přijímá nabídku lorda Robertse na seznámení s vhodným spolupracovníkem, kterým není nikdo jiný než vojenský hrdina od Mafekingu, generál Robert Baden-Powell, který se již určitou dobu zabýval myšlenkou vhodného výcviku chlapců. Seton brzy posílá Baden-Powellovi nejnovější vydání Svitku březové kůry, ten 1. 8. 1906 děkuje a posílá mu koncept svého projektu, o němž tvrdí, “že je překvapivě skoro stejný…”.
Podle některých pramenů se Baden-Powell o woodcrafterské myšlence poprvé doslechl už během Setonova pobytu v Anglii 1904. Velmi ho zaujala a proto údajně jako host Camp Fire Clubu navštívil Setonův letní tábor na jeho farmě ve Wyndygoulu. Nicméně jistě prokázané je až jejich setkání v Londýně 30. 10. 1906, kdy si při pracovním obědě v hotelu Savoy vzájemně objasnili své představy. Zatímco Seton měl již schéma své organizace (hnutí) hotové a od Baden-Powella očekával pouze pomoc při zavádění woodcraftu v Anglii, generál měl svou vlastní představu o chlapecké výchově. Přesněji řečeno: měl konkrétní ..text pokračuje
